Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

další část povídky

6. října 2007 v 20:34 | Terkic |  Sendra
Tak jo já vim že jsem slíbila dát každej den jednu část povídky tak teda vám tady dám tři najednou no:-)
Druhá část: Dějí se zvláštní věci
"To je děsný, Damien ten nový kluk tráví furt čas jen s tou hroznou Sendrou, a mě? mě si vůbec nevšímá, já jsem pro něj úplnej vzduch!Tak to ne, tohle tak nenechám!"stěžovala si Stejsy své nejlepší kámošce Tamaře. Stejsy se rozešla naším směrem. "Ahoooj!"řekla s milým úlisným úsměvem Damienovi. "Nazdar"řekl s nezájmem Damien, Stejsy to však neodradilo. "Nešel bys se mnou ve středu do kavárny? Abychom jsme se líp poznali?."řekla se stejnym úsměvem. "Hmm tak jo"řekl otráveně Damien. "Tak jo, sejdeme se v sedm v kavárně u Rose" zahyhňala se a odkráčela pryč. "Kavárna u Rose je místo kde se scházej zamilovaní" rozesmála jsem se. "Na tohle rande nezapomene" usmál se pro změnu Damien, nechápavě jsem na něj koukala, a když jsem po něm chtěla vysvětlení, zazvonilo a my museli do třídy. Damien u nás byl už od pátka a já se s ním začínala sbližovat, stali se z nás dobří kamarádi. Když nastala středa, řekl mi abych šla na jeho schůzku nenápadně s ním. Zdálo se mi to divný, ale zvědavost mě přemohla. Řekl mi ať se udělám neviditelnou, to pro mě byla hračka a šla jsem s nim. Stejsy už seděla u stolu a netrpělivě čekala na Damiena. Fuj pomyslela jsem si když jsem kolem ní prošla, byla děsně převoněná a smrděla jako stará štětka. Vypadala, ještě víc než ve škole, jako bárbína. Měla růžové stíny, hodně tvářenky (vypadala jako Marfuša), růžovou rtěnku, prostě byla celá v růžovym (odporná barva!). Damien k ní přišel a omluvil se za spoždění. "V pohodě" řekla šťastně. Celou dobu co tam seděli, se bavila jen o mě, a najednou začala bejt milá, sice mě sem tam pomluvila, samozřejmě samejma nesmyslama, ale pak hned byla jako mílius, už mě to začalo rozčilovat, ale seděla jsem vedle Damiena jakoby nic. Najednou jsem viděla jak Damien pohnul pod stolem rukou. Čišník, který šel kolem v tu ránu zakopl a vařící polívku, kterou nesl vylil na Stejsy. Ta se hned rozeřvala, ale aby to čišník neschytal, Damien se na ni usmál a řekl "Vždyť se nic nestalo"a Stejsy se hned uklidnila a odešla se na záchod upravit. "Jdi za ní"řekl Damien s prohnaným výrazem, "S největší radostí!" . Stejsy si tam vybírala nudle z té polívky z hlavy a pak se začala malovat. Poklepala jsem jí na rameno a Stejsy se otočila. Zřejmě usoudila, že se jí to zdálo a malovala se dál. Začala jsem rozsvěcet a zhasínat světlo, furt dokola, Stejsy se lekla a když jsem zhasla naposledy, ukázala jsem prstem na rtěnku kterou se malovala a posunula jí směrem doprava, doleva a pokračovala jsem dál. "Tak jsem zpět"řekla a zašklebila se. Damien se rozchechtal. Dokonalá Stejsy měla kolem pusy velké červené kolečko. "Co co se děje?" řekla překvapeně a vytáhla zrcátko. Rozječela se, zčervenala a s brekem utíkala pryč. U dveří jsem však už čekala já, dala jí snožku a jak padala, vyhrnula se jí ta její růžová minisukýnka. Teď už se všichni přítomní smálli také, já samozřejmě nezůstala pozadu. "Provedla si to navýbornou!"řekl Damien když už jsem byla viditelná. Stále se smál a já s nim. Další den to věděla celá škola a všichni se Stejsy smáli. "Je to divný, jakoby by mi na záchodě někdo poklepal na rameno a pak rozsvěcel a zhasínal, a pak u dveří jakoby mi nastavil nohu!" říkala Stejsy zoufale Tamaře. "Už ti z toho hrabe!" řekla Tamara a s posměškem odešla. Stejsy tam jen naštvaně stála a my s Damienem jsme se radovali jak nám to vyšlo. Stejsy si však s Damienem nedala pokoj. Další den co už se škola trochu uklidnila za ním přišla, a řekla: "Ta naše první schůzka moc dobře nevyšla, ale co kdybychom to zkusili ještě jednou? Hold jsem neměla svůj den." Viděla jsem na Damienovi že má co dělat aby se nerozesmál. "Ale tak jo" řekl s úsměvem. "Kdy a kde se sejdem?"dodal. "Na Labutí skále, dneska v osm"řekla a odešla. Jen jsem zakroutila hlavou, a k tomu řekla "Ooo jak romantické"a s úšklebkem jsem odešla. "Udělej se zase neviditelnou"poprosil mě doma Damien. "Co z toho vůbec máš? Co máš z toho terorizování Stejsy?" zeptala jsem se ho podezřívavě. Je to bárbína a ty já nesnášim a navíc tě terorizuje"tak takovouhle odpověď bych nečekala. "Ty to děláš kvůli mě?" řekla jsem. "Jo, protože jsi vyvolená, a ty jsi posměch nezasloužej, a ty co se jim posmívají nedopadnou dobře". "Jenom kvůli tomu?"zeptala jsem trochu smutně. "Řekl jsem něco špatně?"zamluvil to. "Ale ne, v šechno v pořádku."řekla jsem a šla ke dveřím. "Tak šup, ať nepřijdem pozdě"ozýval se hlas ode dveří, byla jsem už totiž neviditelná, aspoň Damien nemohl vidět můj posmutnělý výraz a stékající slzu. Tentokrát tam byl Damien dřív než Stejsy, ale ta taky asi o dvě minuty později přišla. Damien tam už jako gentleman připravil deku a Stejsy měla přinést jídlo. Kolem bylo dalších asi dvacet párů. A bylo vidět jen díky svíčkám na dekách. Stejsy přišla tentokrát v bílých kalhotech, v modrym tričku, v jeansové bundě a v ruce držela malou stříbrnou kabelku. S pohrdáním jsem si strčila prst do krku a hodila velice ošklivý obličej. Stejsy si sedla na deku a hned se dala do řeči. Začala se Damiena vyptávat na jeho život, kde bydlí a tak. Když řekl že bydlí u mě, Stejsy vypadala že dostane infarkt. Damien si však vymyslel, že je to můj vzdálený příbuzný a že u mě bydlí jen dočasně, než se dokončí jejich dům, Stejsy teď vypadala klidnější, ale furt naštvaně. Když si povídali už dost dlouho Stejsy se k Damienovi začala naklánět a začala zavírat oči. V tom Damien znovu pohnul rukou a svíčka, která stála vedle Stejsy spadla, a Stejsy chytli její dlouhé blond vlasy. Stejsy se lekla, začala pištět a jak se snažila uhasit si vlasy, sedla si. Nebylo by to nic divného, kdybych na to místo kam si sedla nepřisunula čokoládový dort. Stejsy se rozječela ještě víc a tím na sebe strhla pohled všech přítomných, kteří se samozřejmě rozeběhli jejím směrem aby viděli co se děje. Všichni tam chvilku jen tak stáli, a pak se od všech ozval takový smích, že Stejsy zrudla a utekla. Damien se válel po zemi smíchy a já už měla lepší náladu a usmívala jsem se. Večer když už Damien spal jsem ho pozorovala. Začínala jsem si říkat, od té doby co Damien přišel, se se mnou začínají dít zvláštní věci. Moc dobře jsem věděla co k Damienovi cítím, ale nechtěla jsem si to přiznat. Stejsy opět slyšela celý den ve škole posměšky a velkým obloukem se vyhýbala Damienovi. Rozhodla jsem se změnit svůj styl oblékání, ani nevím proč jsem se tak oblékala, možná proto, že jsem nechtěla tolik kamarádů, kterým bych nesměla říct své tajemství, možná taky proto, abych upoutala pozornost a abych dala najevo, že jsem jiná. No prostě jsem do školy přišla normálně oblečená, s učesanými vlasy a normálně nalíčená. Všichni si mysleli, že jsem nová žákyně, ale valily oči, když zjistili že to jsem já. Tato změna taky nastala, když jsem poznala Damiena. Když jsem zjistila, že je taky čaroděj, a že se obléká normálně, donutilo mě to udělat tuhle změnu. Tenhle kluk má na mě hodně velký vliv, přemýšlela jsem o hodině angličtiny, dokud mě ze snění nevytáhl učitel, se slovy "Can you translate me next sentence miss Lorenc?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama