Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

je tu další část Sendry

16. října 2007 v 17:20 | Terkic |  Sendra
Devátá část: Příroda zázraků
"Jak vidim, dvě hrdličky pořád spolu, a o tobě Tome sem si myslela že máš lepší vkus"řekla ráno Sindy a koukala se na mě a Damiena a s úšklebkem na Toma a Lusy. "Dej nám pokoj, ty tlustá zadnice"řekla sem jí. "Co si to ke mě dovoluješ? Já nejsem vůbec tlustá!" rozječela se na mě Sindy. "No tlustá nejsi, ale pěkně si přibrala a narostl ti zadek, tak dávej bacha ať nás s nim při tréninku neuvedeš do bezvědomí." řekla sem se smíchem a všichni ostatní se kolem mě váleli po zemi. Sindy se nafoukla a nasupeně odešla pryč. Čekali nás další tři úrovně, a tak sme se vydali do tréninkového centra. "Teď už vás budou čekat, jen tréninky na bojová umění a kouzla. Budete trénovat proti zlu, které na vás čeká ve velkém souboji dobra a zla"oznámil nám Dante. Kolem nás začali vyskakovat velcí tvorové, podobní chameleonům. Měli stejně vypoulené oči, zatočený ocas a vyplazovali dlouhatánský jazyk, jen ruce měli stejné jako člověk a v nich svírali obrovzká kopí. Tito tvorové se do nás pustili, šlehali nás dlouhými jazyky a z kopí na nás stříleli nějakou fialovou energii, a musim uznat, že její zásah byl bolestivý a ubíral hodně energie. Nad námi se objevili připevněné tyče. Vyskočila sem, za jednu jsem se chytla a skopla chameleona, vysícího za ocas. Jen co dopadl z desetimetrové výšky zmizel. Stříleli sme po nich modrou energií dobra, ale jen pár jich to zasáhlo, a jen pár jich zmizelo. "Tohle je snad nekonečnej souboj"řekla už trochu zadýchaně Kejt. Max najednou řekl "Jestli se nemýlím tito tvorové nemají rádi chlad a začal točit svým mečem kolem sebe, točil s takovou rychlostí, že se začalo ochlazovat, uvědomila sem si, že má schopnost, dát do svého meče část své kouzelné síly. Začalo být opravdu chladno a ti tvorové začínali slábnout, až se jeden po druhém za naší pomoci rozplynuli. "Výborně Maxi, je vidět, že si čteš o kouzelných tvorech z této země a znáš jejich slabiny." Pochválil Maxe Sebastien, protože to on byl naším učitelem v tomto oboru. Max se usmál a začala úroveň osm. Objevilo se asi devět útočníků, na lvech, ale nebyli to obyčejní lvi. Lvi z této říše mají dva ocasy, sou rychlejší, silnější a mají delší hřívu, která vás uspí, když se jí jen kouskem dotknete. Tvorové co na nich seděli byli podobní lidem, ale měli červené oči a čtyři ruce, které byli opravdu hbité, a zvládali po nás vystřelit více energie, než my po nich. Každý si vzal proti sobě jednoho, můj protivník držel v rukou luk a střílel po mě opravdu rychle šípy, nemělo vůbec cenu udělat se neviditelnou, lvi nás cítili. Použila sem na sebe levitující kouzlo a vznášela se s obrovskou rychlostí nad nepřítelem a začala po něm střílet, lev však skákal hodně vysoko a málem sem se dotkla jeho hřívy, jen tak tak sem uhla. Sam se omylem dotkl hřívy lva, když se ho snažil bodnout, Sam začal usínat, ale stihl lva bodnout protivníkův lev zmizel a Damien kterému se podařilo schodit svého soupeře na zem ho zabil, pak udělal dlouhý skok a probodl i lva svého soupeře, a pak se pustil do boje s ozbrojeným protivníkem. Dostala sem nápad, jelikož země byla plná písku udělala sem se rychlejší a začala sem se točit, prach se dostal lvovi do čumáku, a tak nic necítil, udělal sem se neviditelnou a střelila po útočníkovi šíp, můj soupeř ihned zmizel a já pak s klidem zabila i lva. Potom sem přiběhla napomoc Lusy a řekla jí co má dělat, udělala to samé co já předtím, takhle sem to oznámila všem, dokonce i Sindy, ale ta dělala jako že mě neslyší, takže se prala s protivníkem, jako předtim, a samozřejmě se dotkla lvovi hřívy a usnula a zmizela. Jejího protivníka, sem tedy zneškodnila já. Čekala nás poslední úroveň,úroveň devět, měla to být ta nejtěžší. Kolem nás byla najednou tma a my nic neviděli. Zkoušeli sme kouzla na světlo, ale nešlo to, nefungovali. Někdo po nás začal střílet energií, která rozrážela tmu a zasáhla nás. Nevěděli sme kde je protivník a kde sou ostatní vyvolení, nemohli sme kolem sebe jen tak začít střílet, schytali sme spoustu zásahů a byli sme dost oslabení. Slyšela sem pár pádů na zem, někdo z vyvolených už to nevydržel, nevěděli sme jak bojovat s tím co nevidíme. Napadla mě jedna věc, možná by mohla fungovat. Zavolala sem na ostatní "Použijte na sebe tiché kouzlo, a pak naslouchejte zvuku kolem vás!" všichni to tak udělali, teď sme zřetelně slyšeli pohyb kolem nás a mohli sme tak mířit, těch tvorů, tam bylo snad tisíce, trvalo opravdu dlouho se jim vyhýbat a zasáhnout je. Jeden tvor se schoval za mě, a já slyšela energii, jak letí přímo na mě, skrčila sem se a tvor padl k zemi. Konečně se kolem nás rozsvítilo světlo. Zůstala sem jen já a Damien. Damien mě obejmul, rada starších nás přenesla k nim. "Výborně, byli ste skvělí"řekla nám Leila a usmála se na nás. "Čeká na vás odměna. Můžete na dvě hodiny navštívit přírodu zázraků." "Vážně to je skvělé!"řekl s nadšením Damien. "Co je to ta příroda zázraků?"zeptala sem se Damien zvědavě. "Je to ta nejlepší věc na světě, objeví se tam to, co chceš nejvíc vidět, objeví se tam každá odpověď na tvou otázku, splní se ti tam tvé největší přání a sny." Jen co to dořekl objevili sme se na opravdu kouzelném místě. Kolem byl svěží vzduch, úplně nedotčený civilizací, krásné stromy, blankytně modrá obloha, všude běhala krásná zvířátka a to nejúžasnější na tom byl krásný vodopád, s tou nejprůzračnější vodou co sem kdy viděla. "Je to opravdu nádhera. Krásnější věc sem nikdy neviděla." Damien se na mě jen usmíval. "Co si budeš přát?"zeptala sem se ho zvědavě. Damien se před sebe zahleděl. Před ním se objevili dva lidé. Stál tam urostlý muž s modrými oči jako měl Dante, a byl mu celkem pobodný a krásná žena s dlouhými hnědými vlasy a zelenými oči. Mohlo mi to taky dojít, že bude chtít spatřit své rodiče. Ti moji mi taky moc chyběj a tak sem si je taky přála vidět, ale k nim taky mého staršího brášku. Umřel když mi bylo dvanáct. Srazil ho opilí řidič a doktoři mu už nedokázali pomoct. Rodiče ke mě běželi a s radostí mě vítali, a za nimi se objevil černovlasý kluk s krásnýma zelenýma očima a obejmul mě. Můj teď už devatenáctiletý bratr byl zase zpět a objímal mě a škádlil. Jak moc mi to chybělo. Přáli sme si na sobě mít plavky a tak sme se šli koupat, brácha a Damien mě samozřejmě topili, a naši rodiče si mezitím povídali. Byla to taková nádhera, byl to můj nejlepší den na světě. Když sem objímala bráchu, začal se ztrácet, rychle sme se rozloučili, Damien se svými rodiči taky a my se opět objevili u rady starších. Rozbrečela sem se a obejmula Damiena. Damien byl také smutný, ale také šťastný že rodiče alespoň mohl po tak dlouhé době vidět. Vždyť mu bylo vlastně pět let, když přišel o oba. Večer sem myslela na Přírodu zázraků, na svého bratra a rodiče. Bylo mi smutno. Asi kolem půlnoci ke mě přišel Damien. "Sendro spíš?"zeptal se mě. "Ne nespim."řekla sem smutně. "Nemůžu usnout, furt mi hlavou prouděj myšlenky na dnešek." "Já sem na tom stejně"sedl si ke mě na postel a obejmul mě. Ráno sem se probudila v jeho objetí, jemně sem ho vzbudila a šli sme na snídani. Kolem stolu už seděli všichni. Ptali se nás, jak dopadla poslední zkouška. Když sme jim všechno řekli a hlavně o Přírodě zázraků, byli bledí závistí. Sindy přišla po snídani za Damienem do pokoje. Damien seděl zrovna u počítače. "Ahoj Dami." "Neříkej mi Dami, víš že to nesnášim." "Tak promiň"řekla provinile. "Co chceš? Proč si sem přišla?"řekl otráveně. "Jen sem ti přišla říct, že je mi líto to s tvými rodiči. "Hmm díky, už sem se s tim smířil." Sindy tam jen tak chvíli stála a pak si sedla na stůl, byla od něj asi dva metry. Když se k němu začala naklánět odstrčil ji. Vešla sem k němu do pokoje. "Sendro, já s ní nic neměl."řekl s pravdou v očích Damien. "Já vím že si s ní nic neměl, stála sem ve dveřích a všechno viděla. A navíc nemusim se bát že by si mě podvedl, vim že mě miluješ a že už to neuděláš, ptala sem se na to v Přírodě zázraků." řekla sem s klidem a Sindy se na mě s nenávistí podívala. "Vypadni!"řekla sem jí vztekle. Když viděla že už mi brzo prasknou nervy, radši odešla. Usmála sem se na Damiena a ten na mě. "Teď už mě snad nechá bejt"řekl Damien s úlevou. Rada starších si nás odpoledne zavolala všechny naposledy do tréninkového centra. "Dnes vás čeká poslední desátá úroveň, je to spojení úrovní pět až devět, a až všechny porazíte, přijdu na řadu já. Když tuto úroveň zvládnete, budete připraveni na boj se zlem. Navíc v této úrovni, se projeví váš pravý vůdce, nebo vůdkyně.Tak přeji hodně štěstí." Oznámil nám Dante, a u nás se znovu objevili zahalení bojovníci, trochu silnější než předtím. S opravdu malými obtížemi se nám je podařilo porazit, naše bojové umění se totiž od té doby velice zlepšilo, díky těžkým tréninkům, od učitelů a rady starších. Po bojovnícíh nastoupili příšery, ty s těma čtyřma rukama, třema očima, měli dva metry, byli tlustí, uměli kouzlit a měli sekery, luky a meče. Byli opravdu silní, vždyť tyhle sem porazila jen já, ostatní nevěděli jak se proti nim bránit, řekla sem jim aby se udělali neviditelnýma a použili tiché kouzlo, příšery šlo takto lépe porazit a my uspěli. Chameleony sme zatím jen zdržovali, než Max dostatečně roztočil meč a v místnosti bylo dostatečné chladno, tentokrát to trvalo o hodně dýl a Max do meče dal mnoho své energie, měl jí sice dost, ale potřeboval by víc. V dalším kole totiž zmizel, útočník na lvu na něj byl už moc rychlej. "Zviřte všichni kolem sebe prach!" zavolala sem na ostatní, lvi opět nic necítili a my se udělali neviditelnými, ale bojovníci, nás viděli i tak, použili na sebe kouzlo, které jim dalo vidět neviditelné. Lvi se nám však podařilo zlikvidovat a bojovníci byli odkázaní sami na sebe. "Utvořte kruh a nažeňte je do něj." řekla sem všem a oni to udělali, zbylých šest bojovníků bylo uvnitř kruhu, všichni sme spojili svou moc a jedním zásahem sme je zničili. Potom se kolem nás opět objevila tma, řekla sem všem to co sem jim řekla při první tmě. Bojovníci se však hýbali pokud možno nejmíň a nebylo je skoro slyšet. Nevěděla sem co mám dělat a nevěděli to ani ostatní. Vzpomněla sem si na ptáky, kteří chránili malého fénixe. Zkusila sem to znovu, zkřížila sem ruce a hodně sem se soustředila, kolem nás se najednou objevilo světlo a všichni se divili co se děje. Konečně sme viděli ty noční tvory. Byli podobní netopírům a měli velké ostré zuby, ani křídla jim nechyběla. Všichni se ale divili co se stalo, jen já sem v tu chvíli věděla co se doopravdy stalo. "Výborně, gratuluji vám vedli ste si skvěle. A Sendro, prokázali se tvé schopnosti, to ty si vůdce!" řekl Dante a já myslela že to se mnou sekne. "Co proč ona?" zeptali se sborem všichni, kromě Damiena. "Nevšimli ste si toho? To ona vám radila co máte dělat, to ona zneškodnila nejvíc protivníků, a to ona, dokázala zvládnout znehybňovací kouzlo jen na toho, na koho chtěla a navíc má dar vidět budoucnost. Je to dostačující důkaz?" řekl hrdě Dante. Všichni se s tim ač neradi smířili, jen Damien vypadal šťastně a vůbec ho to nepřekvapilo. "Ty si to věděl?" zeptala sem se ho zaraženě. "Ano. Věděl sem to"řekl mi Damien. "Proč si mi to neřekl?" "Nemohl sem, ale sem rád že si to ty, nikdo z ostatních by to nezvládl. V tobě je veliká síla a cítil sem ji, už když sem tě poprvý uviděl." Dořekl tato slova a já cítila takovou podporu a důvěru. Obejmula sem ho, a všichni vyvolení mi začali gratulovat, teda až na Maxe který ležel vyčerpaně na ošetřovně, ten mi pogratuloval až další den se slovy "Já tušil že to budeš ty"a usmál se na mě. "Ale jestli nechci padnout hned na začátku bitvy, budu se muset zlepšit, zvýšit svoji kondičku, chtěl bych aby si se mnou trénovala. Poprosim radu o propůjčení trénovací místnosti, budeš se mnou trénovat?" "Jo klidně, stejně musim trénovat své velitelské schopnosti a zlepšovat se. Tak až ti bude dobře, a budeš plnej energie, tak mi řekni a začneme." Max se na mě usmál "Si skvělá Sendro" řekl mi a já se s ním rozloučila a pospíchala za Damienem, protože sme měli schůzku u fontány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ufswen ufswen | Web | 16. října 2007 v 17:21 | Reagovat

koukni se prosim na moji stránku díkes

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama