Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

tak jo je tu další část povídky

12. října 2007 v 20:12 | Terkic |  Sendra
Sedmá část: Vyber si
Všichni vyvolení si na mě zvykli a oblíbili si mě, jen Sindy se prostě nedokázala smířit s tím, že teď sem Damienova holka já. Vždycky když sem kolem ní prošla se na mě jen pohrdavě koukla, zavřela oči a odkráčela pryč, nebo když sem k ní jakkoliv promluvila, dělala, že mě neslyší, už sem si na to zvykla a už sem se jí na nic nezeptala, a na chodbě sem si jí nevšímala. Takhle sem to dělala do té osudné chvilky. Damien seděl v obývacím pokoji a četl si nějaký časopis o motorkách a já seděla naproti němu. Dostala sem žízeň, a tak sem se ho zeptala jestli nechce taky něco donést, on řekl, že kdybych byla tak hodná, usmála sem se a odešla pro pití. Jakmile sem odešla přišla k němu Sindy. "Ahoj, jak se dneska máš?" řekla a usmála se na něj. "Ahoj, mám se skvěle a ty?" "No já se mám špatně. Je to od té doby, co sem se dozvěděla, že si začal chodit s tou novou, s tou Sendrou. Nevim proč, ale ta holka mě strašně nesnáší a nadává mi" lhala. "Nepokoušej se mi tady o Sendře navykládat nějaký lži, ona mi řekla jak to je. Podle sebe soudím tebe, že?" řekl vztekle. Sindy se zamračila, ale pak se usmála a řekla "Když se vztekáš tak ti to moc sluší." Řekla a naklonila se k němu blíž. V tu chvíli sem se vrátila, stála za dveřmi a koukala co bude dál. "Di ode mě Sindy, copak nepochopíš, že je mezi náma konec? Já chci Sendru a žádnou jinou."Tohle mě potěšilo, ale Sindy si nedala pokoj. "Vážně? V čem je lepší? Líbá snad líp než já?" "Jo" řekl sebejistě Damien. "Tak to se eště uvidí" řekla hrdě a začala ho líbat, a Damien si to nechal líbit! Asi po dvou minutách se odtrhl, "nech mě napokoji!" "Ale proč? Vždyť bylo vidět, že se ti to líbilo!" usmívala se Sindy. Měla sem toho už vážně dost. Nevím co bylo dál, protože sem odešla do svého pokoje, lehla si na postel a rozbrečela sem se. Asi za půl hodiny, přišel ke mě do pokoje Damien. "Lásko co tady děláš? Měl sem strach že se ti něco stalo." Zvedla sem hlavu a on viděl moje slzy. "Vážně? Vážně si měl strach? Nezdálo se mi, že by ses o mě bál, když si se byl schopnej líbat se Sindy, a nezapírej viděla sem vás spolu." "Ale ona políbila mě." "Neřekla bych nic, kdyby to byl letmý polibek a ty ses odtáh, ale byly to dvě minuty, líbilo se ti to s ní. Uvědom si laskavě, kterou z nás chceš, ale vybrat si můžeš jen jednu." "Omlouvám se ti." "Omluvu teď neřeš, dávám ti den na rozmyšlenou." "Ale já vim koho chci, chci tebe!" "Neříkej to co sám dobře nevíš. Kdyby si chtěl doopravdy jen mě, nenechal by sis líbit ten polibek." Řekla sem smutně a vyčerpaně, vzala si kapesník a odešla z pokoje pryč, Damien seděl na mojí posteli a smutně a tupě koukal do zdi. "Co se děje? Co se ti stalo?" ptala se mě u fontánky Lusy, když viděla moje slzy. "To Damien...Líbal se se Sindy"řekla sem smutně. "Pojď sem" řekla soucitně Lusy a objala mě. V tu samou chvíli seděl na balkoně svého pokoje Damien a koukal našim směrem. "Co se děje brácho? Seš nějakej smutnej a proč Sendra brečí?" zeptal se Tom když vcházel do Damienova pokoje. "Víš Sendra odešla pro něco k pití, a přišla Sindy. Říkala jak je smutná, že sem jí dal kopačky. Mluvili sme spolu a ona mě políbila, a já si to nechal líbit. No a Sendra to viděla. Řekla že mám den na rozmyšlenou, koho si vybrat, a když sem jí řekl, že vim koho chci, že je to ona, řekla, ať neříkám to co sám nevim, a pak odešla. "Má pravdu, kdyby si doopravdy věděl, že chceš jenom ji, nikdy by ses nenechal políbit od Sindy" řekl Tom. "To mi říkala taky. Já nevim proč sem to udělal, vždyť já miluju přece jen Sendru, se Sindy to prostě skončilo." "A co když ne? Co když si to udělal jen proto, že sis říkal, že Sindy byla tvoje holka, možná si zapochyboval o tom, jestli k ní eště pořád něco necítíš, proto ti taky Sendra dala den na rozmyšlení." "Asi máš pravdu Tome, ale potom co si mi řekl, je těžké si vybrat." "Ale není, já moc dobře vim jak to zjistit, dej si kapku lektvaru pravdy, a pak se tě zeptám jestli miluješ Sendru a pod vlivem lektvaru, řekneš ano, nebo ne. "Ty seš geniální Tome. Děkuju moc, tak ho deme uvařit"řekl nadšeně Damien a šel s Tomem do laboratoře. "Tak na, a vypij to až do dna"řekl Tom a podával mu lahvičku s jasně modrou barvou. Damien to vypil. "Tak, za pět minut zjistíme, kterou z nich miluješ." Tom chtěl ale eště vědět, kam Damien schoval tu krásnou koženou bundu, kterou mu pučil už před měsícem. "Já ji neschoval, pověsil sem ti ji na věšák v tvym pokoji, nemám ponětí co se s ní stalo pak." "Tak zase se nic o ní nedozvim" řekl smutně Tom, a pak se Damiena zeptal, "miluješ Sindy?"... "Ne nemiluju." "A miluješ Sendru?" "Začínám ji milovat." řekl Damien, pod vlivem pravdy. Tom se usmál. Účinek lektvaru, pomalu přestával účinkovat a Damien přicházel pomalu k sobě. "Tak co? Kterou sem si zvolil?" "Sindy" řekl Tom. "To si děláš srandu, že jo?" "Samozřejmě" řekl Tony a chechtal se, Damien ho silně šťouchl do žebra "vybral sis Sendru" řekl Tony. "Myslel sem si to." řekl a usměvavě se koukal na Damiena. "Njn ty víš vždycky všechno nejlíp."řekl vesele Damien. "Tak koho sis vybral?"zeptala sem se otráveně Damiena. "Přeci tebe!" řekl mi a chtěl mě obejmout, já ho odstrčila. "Co se děje?" zeptal se nechápavě. "Jak si můžeš bejt tak jistý?" "Tom mi dal lektvar pravdy, já ho vypil a on se mě pak zeptal jestli miluju Sindy, řekl sem ne, a pak jestli miluju tebe, a já řekl začínám tě milovat. Ten polibek se Sindy, byly jen pochybnosti o tom, jestli to už mezi mnou a ní skončilo, teď už ty pochybnosti nemám." Chvilku sem tam na něj jen koukala, ale pak už sem to nemohla vydržet a vrhla sem se mu kolem krku. Sindy všem vyvoleným navykládala, že se s Damienem zase smířili, a že sou spolu. Přišli sme ruku v ruce do společenské místnosi, kde všichni seděli a já řekla "A to si vzala kde?" Všichni se na Sindy koukali a začali se smát. Sindy úplně rudá, hanbou a vzteky utekla ze společenské místnosti. Potom už sme se jen smáli a hráli různé hry a bowling. "Sem ráda, že to takhle dopadlo"říkala sem večer při procházce po parku. "To já taky"řekl Damien usmál se na mě, a u fontánky, kde sem předtim brečela, mě obejmul a pak políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama