Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

tak jo už ani nevim kolikátá část sendry

20. října 2007 v 11:28 | Terkic |  Sendra
Jedenáctá část: Začal boj
Damien vedle mě už v klidu spal, ale mě se zdál zvláštní sen. Všichni vyvolení bojovali proti různým příšerám, proti těm co sme měli v tréninkovém centru, ale taky mnoha mnoha dalších. Najednou se na nás řítilo něco temného, něco z čeho šel mráz po zádech a vůbec z toho nebylo cítit dobro, ani malinko, bylo to špatné hodně špatné, běželo mi hlavou. Najednou sem se s výkřikem probudila. "Co se děje?" zeptal se rozespale Damien. Seděla sem na posteli a zhluboka a rychle dýchala. Vytřeštěně sem koukala do zdi. "Zdál se mi zvláštní sen, byli tam všichni vyvolení, a ty nejrůznější příšery všeho druhu. Najednou se na nás hnalo něco temného, něco z čeho šel strach. "To byl věštecký sen, znamenalo to že už se blíží velký souboj mezi vyvolenými a zlem." řekl mi zamyšleně Damien, "Měli bychom to jít říct Dantemu." "Ten už o tom určitě ví, a zítra to zdělí ostatním vyvoleným. Teď zkus usnout."řekl mi Damien konejšivě. Damienovi se mě nakonec podařilo uklidnit a já usnula. Další den nás opravdu Dante všechny svolal do místnosti vyvolených a řekl nám o blížícím se souboji. Najednou sme všichni byli oblečení do stejného oblečení, akorát měl každý jinou barvu. Na vrchní části byl znak, znak stejný jako na velkých dveřích tenkrát, jen pod ním nebylo nic napsáno. Měli sme i šátky, stejné barvy jako naše oblečení. Max měl žlutou barvu, Kejt měla oranžovou, Sam béžovou, Dejvid zelenou, Sindy růžovou, Lusy fialovou, Tom červenou, Damien modrou, a já ctila barvu dobra, dostala sem bílou. "Trénovali jste dost, navíc každý z těchto šátků, vám dává asi o třicet procent víc kouzelné síly. V tomto boji, budeme proti zlu stát s vámi, ale jen vy ho dokážete úplně porazit, a zavládne mír na dalších dvěstě let. Hodně štěstí v tomto souboji." "Ale jak poznáme, že sme zlo porazili?" "Zničíte medajlon temnot, který na krku nosí Zachary, největší čaroděj černé magie všech dob. Tento souboj bude opravdu těžký, ale jestli zabije všechny vyvolené, bude tu dvěstě let vládnout zlo, a bude vládnout tak dlouho, dokud ho dobro neporazí." Všichni vyvolení mlčeli a naslouchali jeho slovům, nechtěla sem teď vidět budoucnost, nechtěla sem vidět kdo přežije a kdo ne. Už to nebyl jen trénink byla to realita. Ten kdo jednou padne na zem mrtvý, už nikdy nevstane, neskončí jako z tréninku na ošetřovně. "Teď se přesuneme do království temna. Dám vám však eště jednu radu, zlo je podlé, udělá cokoliv aby vyhrálo, udělá cokoliv aby ste dostali strach a vzdali souboj. Vytáhne na vás, všechno čeho se bojíte nejvíc, snažte se strachu ubránit." řekl Dante, a už sme nestáli v místnosti vyvolených, nýbr v tmavé pustině. Všechno tu nahánělo strach a bylo to zde velice nepříjemné. "Pojďte za mnou zavedu vás blíž k hradu." řekl Sebastien změněný v orla. Šli jsme za ním, v této krajině se nenacházelo nic, sem tam sme zahlídli krysu nebo nějakého brouka, pár supů, ale to bylo asi všechno. Asi po hodině sme došli k hradu. Byl opravdu velký. Kolem něj to bylo temnější a strašidelnější, než ta krajina kterou sme procházeli. Kolem hradu bylo neuvěřitelné množství těch nejrůznějších příšer. Bylo jich tam stovky, co stovky tisíce! Byli jako mravenci strážící své mraveniště. "Ale Dante jak se jim ubráníme, když mají koně??"zeptala sem se. "Neboj se"řekl Dante a vedle nás přistálo jedenáct pegasů. Měla sem plán. Sedum vyvolených plus rada starších a naši učitelé zdrží armádu co stráží hrad, a já, Damien a Tom se zmenšíme a zmenšíme i Pegase a přistaneme na cimbuří, kde přepadneme stráž a pak se vydáme do hradu zničit medajlon temnot patřící Zacharymu. A tak sme se zmenšili a vydali se na Pegasech k hradu. Ostatní se vrhli do boje s příšerami, pocítila sem závan chladu, to určitě Max zmrazil chameleony. Raději sem se neohlížela a letěli jsme dál. Přistáli jsme za strážnými a než se stihli úplně otočit, znehybněli sme je a jedním kouzlem zabili. Plížili sme se chodbami a z venku byl slyšet hluk z boje. Chtěla sem vykouknout spoza rohu, ale Damien mě chytil, přitiskl ke zdi a zacpal mi pusu. Kolem prošla stráž, byly to nějaké obludy, které sem nikdy neviděla, vypadaly jako trolové, ale byly větší, asi je Zachary vylepšil kouzly. Procházeli sme chodbami dál, a najednou se za námi ozval strašlivý hlas "Ale ale copak to tu máme, tři vyvolený." Za náma stáli dva trolové a chytli nás. "Tak a teď vás odvedeme k Zacharymu."řekl ten co mě držel. "Fuj smrdí ti z pusy, neznáš kartáček na zuby??"řekla sem mu a bylo mi z jeho dechu na zvracení. "Hele nebuď drzá holčičko jo?"řekl mi výhružně. "A nebo co?"řekla sem a šťouchla ho prsty do očí. Trol zaječel a pustil mě na zem. Druhému trolovi sem podkopla nohy a on pustil Damiena a Toma na zem. Použila sem na ně znehybňovací kouzlo a šli sme rychle dál. Mezitím venku probíhal opravdu napínavý boj, Sebastien ze vzduchu střílel světelné koule, Leila střílela kouzelnými šípy jak jen mohla a Dante posílal přírodní živly, vyvolení se opravdu snažili a velká armáda se pomalu zmenšovala. "Ooh"vykřikla Kejt a padla k zemi. Nehýbala se byla mrtvá. Zasáhlo ji pět šípů napuštěných jedem. To byl důvod pro vyvolené bojovat dál a nevzdávat se. Zatím sme v hradu došli do chodby kde se nacházely dveře vedoucí k Zacharymu. Problémem byli stráže. Byli to poloobři, ale vypadali nebezpečněji a měly hadí jazyk. Poslala sem Toma aby jednoho z nich odlákal, Tom vyběhl spoza rohu a poloobr se za ním rozeběhl s obrovskou rychlostí. Další poloobr se šel podívat za roh kde sme stáli my, nikdo tam nebyl, Damien mu sebral kyj a majzl ho s ním po hlavě. Poloobr spadl na zem, až to zadunělo. Třetí poloobr se vydal podívat co se stalo, viděl jen svého kolegu ležet mrtvého na zemi. Damien zdvihl kyj a majzl i druhého poloobra, zem znovu zaduněla a i druhý obr ležel na zemi. "Já jen doufám že se Tomovi nic nestalo"řekla sem ustaraně Damienovi. "Tom se o sebe dokáže postarat"utěšoval mě. Byla sem klidnější, ale stejně sem měla o Toma strach. Rozevřeli sme obrovské dveře. "Ooh" zařval Sam, jako další padl k zemi, byl ale eště živý, dostal silný zásah světelnou koulí, trol se na něj podíval, Sam se pokoušel vstát, trol mu zasadil smrtící ránu další koulí. Sindy se naštvala a Trola znehybnila, potom ho zabila jedním ze svých šípů. Na to že je Sindy bárbína, má vytrvalost a je hodně silná. Z tisíců příšer zbyly už jen stovky, ale vyvolených taky ubylo, už nás bylo jen šest, Dejvid taky padl, naštval jednu dámu-příšeru a ta mu dala smrtící pěst(měla v ní kouzelnou moc). Max při souboji uvažoval jak by dokázal příšery zmrazit, aby nezmrazil i ty z naší skupiny, že si ani nevšiml, že na něj letí velká smršť ( největší smrtící světelná koule) "Nééé" zavolala Sindy a skočila před něj. Max ji vzal do náruče "Sindy Sindy řekni něco!"volal zoufale, Sindy otevřela vyčerpaně oči, "miluju tě" a to byla její poslední slova. Max se rozbrečel a jen tak tak unikl další velké smršti. Se vztekem bojovala a porážel další a další příšery. Vešli sme do dveří. Byla to velká temná místnost (jak jinak) a stála tam mohutná postava v černym plášti. Pomalu se otočila. Byl to vysoký svalnatý muž, s černými vlasy, červenými oči a zlým pohledem a na krku, na krku měl veliký černorudý medajlon, medajlon temnot. "Co vás tak zdrželo? Myslel sem že to zvládnete rychleji, jak vidim tak sem se spletl" řekl nám s pohrdáním Zachary. "Raději by si se měl vzdát"řekla sem mu odhodlaně. Zachary se jen začal smát. "A ty si myslíš, že se vás leknu? Že se leknu dětí?" "Měl by ses bát"podpořil mě Damien. "To se eště uvidí, kdo z koho" řekl Zachary a poslal na nás světelnou kouli, která jen tak tak minula mou hlavu. Damien po něm poslal taky jednu kouli, ale ta Zacharyho úplně minula. Udělala sem se neviditelnou a použila tiché kouzlo a dostala se za Zacharyho, ten ale použil teleportovací kouzlo. "Nemysli si, že když se uděláš neviditelnou a použiješ tiché kouzlo, že tě necítim"řekl mi s úšklebkem. Damien vytáhl meč a začal souboj, rychle sem se k nim přidala. Zachary zacházel s mečem opravdu obratně, a my protï němu byli opravdu slabí, ale nevzdávali sme to. Vyskočila jsem co nejvýš a snažila se zaútočit zezhora, ale Zachary mě smetl světelnou koulí. Spadla sem na zem a nehybně tam ležela. "Lusy pozor za tebou!"zakřičel Max na Lusy. Ta na sebe použila zrychlovací kouzlo a rychle uhla. Běžela kolem asi dvaceti příšer a pobila je. Poté se proměnila ve velkého draka, což byla její specialita a pár dalších sežehla. Jedna z oblud na ní střelila veliký šíp a Lusy rychle vzlétla. Kličkovala mezi létajícími šípy a chrlila oheň. Jeden šíp ji však neminul a trefil ji do křídla. Lusy spadla na zem. Proměnila se zpátky, měla poraněné rameno. Vzala meč a bojovala s další příšerou. Levou rukou jí to šlo sice hůř, protože byla pravák, ale rozhodně se nehodlala vzdát. Max viděl jak na Lusy ze zadu letí šíp a znehybnil ho, "díky"zavolala Lusy. Max roztočil svůj meč a hodil ho, meč zabil spousty příšer a pak se vrátil jako bumerank. Pak se Max rozeběhl a vyskočil co nejvíc, pálil kolem sebe světelné koule. Lusy udělala to samé, ale když už byla skoro na zemi, jedna obluda po ní vrhla kopí. Lusy dostala přímí zásah do srdce a spadla na zem. "Sendro!" volal zoufale Damien. "Neboj, ještě žije, je jen omráčená." Damien se naštval a Zachary schytal pár zásahů. Zachary se proměnil. Proměnil se v obrovského kondora a Damien ho následoval tím, že se změnil v orla. Oba lítali vzduchem a uhejbali světelným ranám toho druhého. Damien sice dostal víc zásahů, než Zachary, ale Zachary vypadal už taky trochu vyčerpaně. Damien se proměnil zpátky v člověka, podoba orla ho vyčerpávala. Byl potlučený a jeho oblečení bylo trochu roztrhané. Damien vyčerpaně oddychoval. "Už máš dost co?" usmíval se Zachary. "Ne nemám!"řekl Damien a sebral zbytky svých sil a pokračoval v boji se Zacharym. Tou dobou sem se začala probírat. Ve válečném poli zbyl už jen Max, rada starších a pár učitelů, kteří přežili. Odehrával se tam opravdu rozsáhlý boj. Příšer už bylo opravdu málo, něco kolem padesáti. Pomalu sem se zvedala ze země. Ta rána byla opravdu silná. Ohlédla sem se na souboj mezi Damienem a Zacharym. Damien se na mě na chvíli podíval, jestli mi něco není, ale to neměl dělat. Zachary mu uštědřil ránu do břicha. Jako by se zastavil čas. Stála sem tam chvíli nehybně na místě, a pak sem se s pláčem rozeběhla k němu. "Damiene, ne ne ne, ty neumřeš to bude dobrý!" plakala sem a objímala ho. "Dobře víš, že nebude, jen ti chci říct, že tě miluju a nelituju času co sem s tebou strávil"řekl mi s docházejícím dechem. Políbila sem ho, potom jeho ruka, už jen bezvládně spadla z mé tváře na zem. Rozbrečela sem se eště víc. Teď už sem pochopila, proč rada starších nechtěla aby se vyvolení nezamilovali, mohlo by to stát jejich život. Zvedla sem se smutně ze země. "Si tak krásná když si smutná."řekl s úšklebkem Zachary. Do mě se teď vrátila opět síla a mnohem větší, než předtim. Zaútočila sem na Zacharyho ve velké rychlosti, měl co dělat aby nedostal víc. Když už sem ho skoro dorazila, stál přede mnou Damien. "Co to děláš Sendro? Já myslel, že mě miluješ. Proč mě chceš zabít, no tak lásko pojď ke mě a obejmi mě." Ukápla mi slza a šla jsem k němu a objala ho. Svíral nade mnou dýku. Strhla sem mu medajlon a použila teleportaci, takže sem stála před ním. "Myslíš si, že sem tak blbá? Řekla sem mu s pláčem. "Nééé!!!!" zařval Zachary stále v Damienově podobě a rozeběhl se ke mně s nataženou rukou. Hodila sem medajlon na zem a rozdupla ho. Zachary začal stárnout, stála tam už jen kostra a pak se změnila v prach. Použila sem na Damiena levitující kouzlo a prošla hradem ven. Byl tam i Tom, který vylákal velkého trola ven a zabil ho. Bojoval tam s další příšerou, kterou zabil a když mě viděl rozeběhl se ke mě. Zarazil se, když uviděl Damiena jak se nehýbe "Brácho"řekl a ukápla mu slza. Procházeli sme bojištěm, spatřila sem Maxe jak se soustředí, zasáhl ho šíp do zad, ale Max udělal znehybňující kouzlo a všechny příšery se zastavili. Běžela sem k němu. "Vidíš Sendro, zvládl sem to!" "Ano zvládl, ale kde jsou ostatní?" "Přežila jen rada a pár učitelů, jinak jsou všichni mrtví."řekl a naposledy vydechl. Procházeli sme bojištěm dál a najednou se Tom rozeběhl. "Lusy! Néé proč?" přišla sem k němu a nanovo se rozbrečela. "Vim jak ti je" a objala sem ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama