Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

že by že by že by další část povídky?

18. října 2007 v 21:01 | Terkic |  Sendra
Desátá část: Tréninky s Maxem
Max si odpočinul a hned další den za mnou přišel a řekl mi, že už se dohodl s radou starších na pomocných trénincích pro něj a mě. "Víš Maxi přemejšlela sem, nemusíš dávat do meče tolik energie, pomož si zrychlovacím kouzlem, potom to nebude tak vyčerpávající, a ty budeš mít víc energie." "To je dobrý nápad, díky Sendro, bude z tebe dobrá velitelka." Trochu sem zčervenala, takovou chválu sem nečekala. Chtěla sem mu poděkovat za kompliment, ale kolem nás se objevilo asi třicet chameleonů. Zneviditelnila sem se a střílela po nich šípy, dokud Max dostatečně rychle neroztočil meč, udělal to jak sem mu řekla. Do meče dal jen malou část své energie, a poté ho zrychlil. Kolem začalo být chladněji než obvykle, chameleoni jeden po druhém začali padat k zemi. Max neměl takovou možnost vyzkoušet si boj proti devíti útočníkům a proti těm hnusnejm stvořením ze tmy. Max měl teď eště dostatek energie pro boj a já mu poradila co má dělat, řekla sem mu to co ostatním. Max i já sme se začali točit a použili sme na sebe zrychlovací kouzlo, kolem se začal výřit prach, útočníci byli tentokrát bezradní a spadli ze lvů, lvi sem dvěma ranami šípů usmrtila a útočníky sme lehce porazili, já jedním zásahem z luku a Max jedinou čistou ranou mečem. Jen co zmizeli objevila se kolem nás tma. "Co mám teď dělat?"řekl bolestně Max protože dostal zásah. "Tohle nech na mě"zavolala sem do tmy. Najednou bylo kolem zase světlo. "Co se to stalou?"zeptal se mě Max když viděl nehýbající se obří netopýry. "To sem byla já, použila sem na ně znehybňovací kouzlo." "Jak si to udělala? Vždyť já znehybněnej nejsem." řekl zmateně. "To je moje tajemství, jednou na něj taky určitě přijdeš, když to budeš nejmíň čekat."řekla sem mu s úsměvem. "Si hezká když se usmíváš"řekl trochu červeně Max. "A navíc se mi líbíš, už od prvního dne co sem tě uviděl, já tě miluju Sendro."řekl a naklonil se ke mě. Jemně sem ho odstrčila "Tohle by si mi neměl říkat Maxi, si hodnej milej a celkem pěknej, ale já chodim s Damienem a miluju ho, promiň mi to." "Já to chápu, asi byla chyba ti to říct."řekl smutně Max a odešel z místnosti. Bylo mi ho líto, ale já mám Damiena a miluju ho. Odpoledne sem to říkala Damienovi, a on mi na to řekl "Nedivím se mu, že se do tebe zamiloval. Si krásná, milá, hodná, chytrá, nedáš se jen tak někým zviklat, seš prostě dokonalá."řekl a políbil mě. "Nelichoť mi tak, nebo eště zpychnu." a usmála sem se na něj. Max se ke mě další dny snažil chovat kamarádsky, povídal si se mnou sice míň, ale asi to tak bylo lepší, nechtěla sem mu dávat žádné falešné naděje. Sindy si asi konečně srovnala v hlavě, že Damien už nebude její, a že je blbost aby se ke mě takhle chovala. Všechno sme si vyříkali, a já zjistila, že není tak špatná. A víte co? Začala se celkem dost bavit s Maxem, a jednou sme je přistihli jak se ve společenské místnosti líbaj na gauči. Takže konec dobrý všechno dobré. Kéž by.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama