Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

kluci sou svině! třetí část

18. prosince 2007 v 21:35 | Terkic |  Kluci sou svině!
Třetí část: První zklamání
Už jsme spolu osm měsíců a do té doby než jsme se spolu vyspali to bylo všechno v pohodě. Jenže asi po dvou týdnech to začínalo nějak opadávat. Viděli jsme se čím dál tím míň, když jsem mu třeba volala jestli nemá čas, měl vypnutý mobil, nebo na zprávu odpověděl až asi po čtyřech hodinách. Když jsem se ho zeptala co se děje, ptal se co by se mělo dít? Že je všechno v pohodě. Trápilo mě to. Vůbec jsem netušila co za tím je. Kamarádi i kamarádky mi pořád říkali, že by mohl mít jinou, ale já jim řekla, že on takový není.
Hodně mě nahryzávaly ty jejich řeči, a tak jsem se rozhodla podívat mu do zpráv. Když odešel do sprchy prošacovala jsem mu kapsy a vytáhla mu mobil. Naštěstí byl zapnutý. Vlezla jsem mu do zpráv. Jiné zprávy, než ode mě, jeho mámy a kamarádů. Slyšela jsem jak se vrací, a tak jsem telefon rychle vrátila, lehla si a dělala jakoby nic. Na pár dní jsem se uklidnila, ale bylo by lepší kdybych to neudělala, a zeptala bych se rovnou.
Šla jsem se svojí nejlepší kamarádkou Sendy nakupovat, Sem měl mít totiž narozeniny. Koupila jsem mu stříbrný řetízek s přívěškem jing jang. Šli jsme si sednout do nedaleké kavárny, ale když jsme otevřeli dveře viděla jsem Sema jak sedí u stolku s nějakou holkou a drželi se za ruce. Stála jsem tam jak opařená a kamarádka se koukla směrem kam jsem koukala já.
"Kelly to bude dobrý." Řekla, když mi začaly padat krokodýlí slzy.
Najednou si mě Sem všiml, měl ve tváři vyděšený výraz a rozeběhl se za mnou. Odvrátila jsem se otřela si slzy a pak se otočila zpátky k němu.
"K Kelly, já fakt nechtěl, to není jak si myslíš."
"A co si myslím? Tak už vím, proč si neměl čas, proč sis vypínal mobil, jen nechápu proč jsi mi to neřekl na rovinu a nechtěl rozchod. Nebo si chtěl obě? Víš co? Můžeš si nechat tu druhou, já s tebou končím. Jo a než odejdu tak všechno nejlepší." Dokončila jsem svou zvýšenou větu a hodila po něm dárek. Sklopila jsem hlavu, kámoška mě chytila kolem ramen a odešli jsme.
Sem se podíval na přívěsek, dal si ho do kapsy a odešel zpátky k té druhé.
Přišla jsem domů, pustila si smutný písničky, vzala čokoládu, lehla si na postel a rozbrečela se. Říkala jsem si furt jak jsem blbá a proč se to všechno tak pokazilo. Každých pět minut mi zvonil mobil. Sem se mi snažil dovolat. Nakonec už mě to tak rozčilovalo, že jsem mobil vypnula. Brečela jsem asi pět hodin vkuse. Najednou jsem přestala brečet. Celou tu dobu jsem přemýšlela a nakonec si řekla, že to takhle dál nejde, přece se nebudu trápit kvůli takovýmu pitomečkovi jako je Sem. Vypnula jsem písničky a šla jsem si dát sprchu. Sprcha mě zbavila veškerých myšlenek, byla jsem bez výrazu, převlíkla se a šla si lehnout. Celou noc se mi zdály sny o pošklebujícím se Semovi, po kterým se plazila ta jeho blondýna z kavárny.
Ráno jsem se podívala do zrcadla a musela si dát tunu make upu pod oči na ty velký kruhy co mi vznikly.
Pomalu jsem se doloudala se spolužačkou do školy a sedla si do své lavice. Po pěti minutách přišel do třídy Sem.
"Můžu s tebou mluvit?" Zeptal se mě nejistě.
"Co chceš?" Řekla jsem dost jedovatě.
"Chtěl bych se ti omluvit a říct ti, že tě miluji a že s Clare to byla chyba."
"Takže ta blondýna se jmenuje Clare. Ale já ti to nevěřím. Promiň ale jediný co můžu je odpustit ti to a být spolužačka, která se s tebou bude bavit kamarádsky. Nic víc. Ale chvilku mi to bude trvat, než se z toho oklepu."
Sem pokýval hlavou a šel si sednout ke kamarádům.
"Jsi v pohodě?" zeptala se mě Sendy.
"Ještě úplně ne, ale budu." Řekla jsem sklesle.
"Co jiného mi zbývá."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama