Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

takový zvraty

27. prosince 2007 v 18:48 | Terkic |  Kluci sou svině!
Sedmá část: "Kdo je Lukas?"
Já toho Dennyho miluji. Nejvíc mě dostávají ty jeho krásný zelený oči. Byla to opravdu krásná náhoda, jenže to jsem nevěděla co mě čeká, předem říkám, že to nebyla vina Dennyho, ale moje.
Poslední dva týdny prázdnin jsem začala chodit na brigádu do květinářství. Majitelka však onemocněla a nemohla mě tam nechat samotnou, tak tam poslala svého syna Lukase. Ze začátku se mi zdál trochu namachrovanej, ale byla s ním sranda a ošklivý nebyl, což bylo mínus pro mě. Začala jsem chtít něco o čem jsem věděla, že není správný.
Jak jsem říkala, Lukas byl hezký a trochu se mnou flirtoval, a tak se jednou stalo, že když jsme uklízeli květiny do skladu, spadly na mě nějaké krabice a já spadla na Lukase, nějak jsme to nevydrželi, on si mě k sobě přitáhl a začal mě líbat. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že nějaký Denny je, a já začala mít pochybnosti koho vůbec miluji. S Dennym se mi nechtělo rozcházet a Lukas ani nevěděl že nějakého kluka mám. Neřekla jsem ani jednomu o tom druhým. Času jsem měla dost pro oba.
Uvědomovala jsem si, že teď se chovám jako mrcha, že se chovám jak Sem, tenkrát ke mně. Musím si rozmyslet koho chci a koho pustím k vodě.
Hold věděla jsem že tohle tajnůstkaření nevydrží věčně.
Byla jsem u Dennyho doma a potřebovala na záchod. Když jsem se vrátila, seděl Denny zaraženě s mým mobilem v ruce.
"Kdo je Lukas?"
"Ty ses mi koukal do mobilu?"
"Dlouho hrál, a tak jsem to chtěl vypnout a pak jsem viděl, že ti psal nějaký Lukas a tak jsem se podíval. Tak kdo to je?"
"Jeden kluk z brigády."
"A neříkej mi že je to jen kamarád, když ti píše že tě miluje, a že už se na tebe těší."
"Nebudu ti lhát. Jak jsem říkala je to kluk z brigády, a nějak se stalo, že jsem se do vás obou zamilovala, a nevěděla jak z toho ven." Přiznala jsem smutně.
"Tak teď to máš jednoduchý, já se klidím z cesty."
"Ne, prosím ne."
"Odejdi." Řekl a já ho chtěla obejmout, ale on mě odstrčil."Neslyšela jsi, vypadni!"
Vzala jsem si své věci a odešla. Mrzelo mě to, ale rozhodla jsem se, že Lukasovi, nic neřeknu a ani se s ním rozcházet nebudu. Bylo mi líto jen Dennyho, že on mi nic neudělal a já k němu byla neupřímná a vrazila mu dýku do zad.
Osmá část: Neudělala jsem chybu?
První měsíc od rozchodu s Dennym a úplného chození s Lukasem bylo všechno ok. Jenže pak mi začal Lukas pořád říkat, že na něj nemám vůbec čas a že jsem radši venku s kamarády a jestli vůbec jsem s kamarády, začal strašně žárlit. Strašně mě omezoval, pořád jsme se hádali, ale pak zase hned usmířili, protože jsem se mu vždycky omluvila. S kamarády jsem si dávala sraz, vždycky když neměl čas on. Zdálo se mi to strašný, jenže já ho miluji, a nemůžu to teď ukončit.
Začala jsem se sebe ptát, jestli jsem neudělala chybu a nezůstala s Dennym, který mě nikdy neomezoval a nepodezříval.
Navíc když jsem byla s ním a s jeho kamarády venku, nikdy mě před nimi neshodil. Zato Lukas mě před nimi neshazoval málokdy. I jeho kamarádům to začínalo vadit, ale nic proti tomu neudělali, jen se mi přišli vždycky omluvit a já jejich omluvu přijala.
Lukasovo chování mě mrzelo čím dál víc. Jenže lásku hold jen tak nezahodím.
Myslela jsem že se to změní, ale bylo to čím dál tím horší. Začínala jsem se ho dokonce bát.
Jednou když jsme byli venku zase s jeho kamarády, začal mě zase shazovat.
Už jsem to nemohla vydržet a tak jsem udělala scénu:
"Já nejsem ta blbá a pitomá jak říkám, jediný pitomec si tady ty, když dokážeš pořád jen urážet!"
"Radši zavři ten svůj zobák, jen se tady ztrapňuješ."
"Jediný kdo se tady ztrapňuje si ty. A já už mám všeho plný zuby, už s tebou nechci nic mít!" Řekla jsem otočila se a odešla.
"Kráva pitomá, ona ještě přileze zpátky."
"Má pravdu, choval si se fakt hrozně." Řekli jeho kámoši a taky odešli.
Rozeběhli se za mnou a povídali si se mnou. Uklidnili mě a já měla nové kamarády, kteří byli opravdu prima.
Další den jsem napsala Dennymu, jestli si nechce dát sraz, souhlasil. Sešli jsme se na náměstí.
"Tak co jsi mi chtěla?"
"Chtěla jsem se ti omluvit a zeptat se tě jestli by jsi mi nedal ještě jednu šanci."
"Ale copak copak, to tě Lukas už nebavil? Ne promiň, nechci být hnusnej, ale nemůžu, už někoho mám, a navíc už ti nemůžu věřit, tak jestli je to všechno co jsi mi chtěla říct tak radši půjdu. Ahoj."
"Ahoj." Řekla jsem smutně a musela se smířit s tím, že Denny už nebude můj."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama