Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

Jupííí předposlední a poslední část

29. ledna 2008 v 21:25 | Terkic |  Kluci sou svině!
Jedenáctá část: Záchrana na poslední chvíli
"Potřebuješ se nějak odreagovat."
"Já vím, ale jak?"
"V pátek bychom mohli jít na diskotéku, už dlouho jsme nebyli."
"Víš že by to šlo? To není špatný nápad. Je fakt že tam choděj celkem pěkný kluci."
"Tak dohodnuto, v osm u mě?"
"Ok Sendy v osm u tebe, a ne že tam zase někoho sbalíš a já se tam pak budu sama nudit."
"Podle sebe soudím tebe co? Vždyť to ty tam vždycky někoho sbalíš a já se tam pak hryžu nudou."
"Dobře půl napůl je to jak kdy." Řeknu kompromisně.
Sendy se usměje a odejde do třídy na hodinu. Pomalu se šinu nahoru po schodech na svou hodinu.
"Dneska je den kreténů." Řeknu když málem vrazím do Sema.
"Ó milá jako vždycky."
"To mám být holka, která ti na všechno skočí a vždycky se ti vrhne kolem krku? Možná tak vypadám, ale s ubožáky co se na nic v posteli nezmůžou to tak nechodí."
Sem zůstal jen vyjeveně stát. Řekla jsem to tak nahlas, že se celá třída začala smát a všichni mi začali tleskat.
"To si vypiješ!"
"Já se tě nebojím."
"Měla by si začít."
"Už se celá třesu."
Zazvonilo na hodinu a náš rozhovor skončil.
Konečně nastal pátek a já si skoro celý svůj šatník a kosmetiku přitáhla k Sendy. Hodinu nám trvalo vybrat si něco na sebe a další hodinu přípravy. Vypadali jsme opravdu světově. Konečně jsme se na desátou vypravili a dorazili asi v půl jedenáctý. Diskotéka už byla v plném proudu a my se zapojili do davu.
Kolem nás se semkla partička kluků a předháněli se v kupování pití. Bylo jich tam tolik, že jsem si nevšimla že jedním z nich je i Sem.
Chvilku jsem tancovala s nějakým klukem, byl pořádně vlezlý. Pořád jsem ho odstrkávala, ale on se nedal odradit. Najednou mi začalo být hodně divně. Šla jsem na vzduch, skoro jsem o sobě nevěděla a šíleně se mi motala hlava. Kluk mě pronásledoval. Opřel mě o zeď.
"No tak dej mi pusinku."
"Nnnne, jjá nnechci. Ppuusstt mě."
"Ale nebuď taková citlivka."
"Au t to bb bolí p pusť mě."
"Až mi dáš tu pusinku."
"Neslyšel si? Nech ji být!"
"A co když ne?"
"Tak ti spravím fasádu."
"Už se bojim."
To neměl říkat, přiletěla mu pořádná rána.
"Si blbej? Zlomil si mi nos!"
"Jo určitě ty simulante, radši vypadni, nebo ti přiletí další."
Kluk radši zmizel. Já mezitím omdlela a probudila se až ráno v něčí posteli.
"Au moje hlava kde to jsem?"
Protřela jsem si oči a rozhlédla jsem se kolem.
Ale tady já to znám. Pomyslela jsem si.
"Ahoj si v pořádku?"
"Bolí mě hlava ale už je to v pořádku. Jak jsem se sem dostala?"
"Včera večer tě obtěžoval nějakej kluk, tak jsem ti pomohl, ty si omdlela a já tě odnesl sem. Předtím jsem všechno řekl Sendy, měla o tebe strach."
"Díky moc. Nevim co se to s se mnou stalo."
"Trochu jsem se vyptával, slyšel jsem že ti Sem dal něco do pití."
"Ten hajzl, to si ještě vypije."
"Ale proč ti to udělal?"
"Protože jsem ho ztrapnila před třídou."
"Je to šmejd, když tohle udělal jen kvůli tomu, když to vůbec udělal."
"Nebude tvý holce vadit, že jsem tu byla?"
"My se před dvěma týdny rozešli."
"Nemohla zkousnout že tě pořád miluju."
"I přesto co jsem ti provedla?"
"I přesto. Nedokázal jsem to překousnout sám, tak jsem myslel že bude lepší se od tebe distancovat."
Do očí mi vhrkly slzy.
"Víš já tebe pořád taky."
"Tak to spolu ještě zkusíme?"
"Moc ráda, vážně tě miluju Denny."
"Vždyť já tebe taky."
Dvanáctá část: Divný závěr
Jo tak tenhle kluk se mi pořádně zaryl do srdce. Tak, že je tam do teď a to už mi je šedesát pět let a jsme stále spolu. Taková láska se vidí málokdy, je výjimečná a přála bych ji opravdu každému. Jen jediný co sem nikdy nepochopila a asi nikdy nikdo nepochopí, mysl opačného pohlaví. Je to jako začarovaný kruh, z kterého se nemůžete dostat. Tyto problémy mají jak naše děti tak vnoučata, a bude to pokračovat na další generaci a ta to předá další a další a takhle bych mohla pokračovat dál a dál a dál. Ne teď už vážně, už je to trapný. Stejně bych si chtěla někdy přečíst jaké myšlenky vlastně to záhadné pohlaví mužské má. Tak já a celý můj příběh se loučí.
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 atak96 atak96 | Web | 29. ledna 2008 v 21:26 | Reagovat

Hodnotim blogy!!(Pěkný blog)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama