Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

druhá část

7. února 2008 v 21:50 | Terkic |  Andělé na zemi
2.Část: Nová svěřenkyně
Vypráví Kesidy:
"Ahoj mohla bych si přisednout?"
"Jo jasně, já sem Anet."
"Kesidy, těší mě."
"Ty si tu nová?"
"Částečně, chodila jsem sem před rokem a ty?"
"Já přišla letos, táta tady dostal práci."
"Mohli byste být vy dvě zticha? Jestli si chcete povídat tak vypadněte na chodbu!"
"To je takováhle vždycky?"
"Ne někdy umí být i horší."
Po skončení školy:
"Nezašla by si si někdy někam pokecat?"
"Jo moc ráda, stejně tady moc lidí neznám, a alespoň můžeme prodrbat kluky."
Při téhle její větě ve mně hrklo. Opět se mi v hlavě objevil obraz Maxe.
"Jo dobře."Řekla jsem s rozpačitým úsměvem.
Vydala jsem se do svého bytu, který jsem tady na zemi měla.
"Konečně jsem doma." Řeknu nahlas a vydám se do svého pokoje. Zarazím se pohledem na nástěnce. Je plná fotek. Fotek které potěší, ale i zabolí.
Na jedné jsem s Maxem v objetí, na další zas ruku v ruce, na další se líbáme, na jedné mi podává růži a na té poslední se jen smějeme. Bylo nám spolu tak dobře. Proč se to muselo všechno tak zkazit? Bolí to do teď a jen tak to asi nepřestane. Navíc vím co si Max právě myslí a jak se cítí.
Vypráví Max: To není možný že je zpátky, nemůžu tomu uvěřit. Jak se k ní mám chovat? Nemůžeme se sobě vyhýbat dlouho. Myslel jsem, že na ní hravě zapomenu, ale nejde to, je až moc hluboko v mém srdci. Nikdy to nebolelo jako s ní. Co si asi myslí ona? Škoda že ona nemůže cítit to co já, tu bolest a zradu kterou mi ublížila. Jsem plný hněvu, lásky, žalu a bolesti. Jsem plný vzpomínek, které jen tak ze srdce nevymažu. Proč jsme nemohli zůstat spolu? Proč to nemůže být tak krásný, jako naše první setkání, první polibek, první, vlastně k ničemu víc nedošlo. Byla tak tak, jak jen to říct slušná, nebyla jako ty zkažené holky co teď běhají po světě, byla výjimečná. Vlastně to jsem si myslel dokud mě neopustila kvůli jinému. Předtím pro mě byla noční i denní oblohou, sluncem ozařujícím můj den, byla mým andělem a múzou. Teď je tím zpola, ale furt je. Chjo, proč to jen nejde překonat tak lehce jak bych chtěl. Zajímalo by mě proč se vrátila? Chce mě trápit a posmívat se mi? Nebo se vrátila kvůli tomu že mě stále miluje? Nebo se ten její přestěhoval sem? Kdo ví jak to je. Třeba se to někdy dovím. Jen se nesmí dozvědět, že jí pořád miluji a jak to se mnou je.
Vypráví Kesidy: Tak jsem si dala sraz s Anet ve městě a šli jsme posedět do mé oblíbené kavárny. Anet je vážně fajnová holčina. Máme toho spolu hodně společného. Alespoň jsem dostala normální svěřenkyni a ne nějakou nafrněnou slečinku. Myslím že z nás budou dobré kamarádky.
"Víš ve škole je jeden kluk který se mi strašně líbí, ale slyšela jsem že ho nechala holka a on je z toho hodně špatný."
"O koho se jde?" zeptala jsem se bezmyšlenkovitě.
"O Maxe Deena."
Teď jsem až začala pořádně vnímat o čem Anet mluví.
"O Maxe Deena?"
"Jo právě jsem to řekla, děje se něco?"
"No víš, budu k tobě upřímná, ta holka, která ho nechala a kvůli které je tak špatný jsem já." Řeknu smutně a do očí mi vhrknou slzy.
"Cože ty? Tak to je dost blbá náhoda."
"Jo to mi povídej."
"A proč jsi ho vlastně nechala? Vždyť je dokonalý."
"Promiň ale to ti nemůžu říct, možná někdy jindy, ale to co uslyšíš proč jsem ho nechala není pravda, teda je i není. Chápeš ne?"
"Ne, ale to nevadí, budu věřit tomu co mi možná někdy povíš." Řekne a usměje se na mě.
Tahle holka je vážně úžasná.
"Zatím ti můžu jen říct, že toho doopravdy lituji."
"To ti věřím."
"Na to že tě znám tak krátce, jako bych tě znala celý život."
"Jsem na tom stejně."
Anet mi doslova bůh seslal. S ní jsem se mohla bavit o čemkoli. Jednou mi dokonce prozradila, že věří na anděly, a také na osud a nadpřirozené věci. Cítila jsem, že jí brzy budu moc říct pravdu, a že to nikomu neřekne,ani se neprořekne. Svým způsobem jsem Anet obdivovala. Bude to asi tím, že jako malá jsem byla taky taková, vlastně jsem taková byla dokud jsem se nestala strážným andělem. Změnilo mě právě to, nebo to byl Max? Myslím že za to může jak to první tak to druhý. Anet mi asi má připomenout to proč jsem se andělem stala a zřejmě mi má pomoct zapomenout na Maxe. Tak takový je bohův plán? Nevím jestli se to povede a nevím jestli to bude lepší jak pro mě tak Maxe, ale asi by se to mělo zkusit.
Díky Anet že jsi mi vstoupila do života. Zřejmě už jsem potřebovala přesně takovouhle kamarádku, někdy se mi zdá, že mi rozumí ze všech nejlíp, že i pro mě má pokaždé radu. Zatím mi poradila si s Maxem alespoň promluvit. Zatím hledám odvahu, ale myslím, že to musím zvládnout. Nesmím se bát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama