Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

hmm další část

13. února 2008 v 21:15 | Terkic |  Andělé na zemi
5.Část: Šance?
Vypráví Kesidy: Hned další den, jsem posbírala všechny zbytky své odvahy a vydala jsem se za Maxem. Počkala jsem na něj u skříněk.
"Ahoj, co ty tu děláš?" Zeptal se mě Max, když dorazil do školy.
"Ahoj, chtěla bych se tě na něco zeptat."
"A na co?"
"Jestli bychom to spolu nemohli ještě jednou zkusit?"
"Cože? Děláš si srandu?"
"Vím, zní to divně, když to já jsem tě opustila, ale myslím to vážně."
Max mlčel.
"Prosím, řekni něco, cokoliv, jen tady jen tak nestůj."
"Vážně si myslíš, že ti dám ještě šanci? Vždyť ti nemůžu věřit, že by si mě zase neopustila kvůli někomu jinýmu! Víš předtím než si mi to provedla, jsem si myslel, že jsi holka, která by nikomu takhle nemohla ublížit, myslel jsem, že se lišíš od těch holek co kluky jen využijí a odkopnou je. Jenže ty si stejná mrcha jako ony."
"Maxi takhle to ale nebylo."
"A jak to teda bylo? Ty si mě odkopla, ale litovala si toho, protože on tě taky odkopl?"
Rozbrečela jsem se.
"Takhle už rozhodně ne."
"Tak teda jak? A jestli si myslíš, že na mě ty tvoje slzičky zaberou tak se pleteš."
"Já nikoho neměla, a už vůbec jsem tě neopustila, protože bych tě už nemilovala, právě naopak miluju tě až moc."
Dořekla jsem a utekla pryč.
Vypráví Max: Že by to byla pravda to co povídala? Ale tak proč mě teda opouštěla, když mě tak miluje? Co v tom teda bylo? A nebyl jsem teď na ní moc krutý? Mám teď tolik otázek, tolik pochybností. Proč jí mám jen stále plnou hlavu a hlavně srdce? Mám jí dát ještě jednu šanci, nebo na ni zkusit zapomenout? Jenže zapomenout by bylo pro mě ještě těžší, než rozhodování dát jí ještě jednu šanci.
"Ahojky." Vytrhla mě Roxy.
"Ahoj." Řekl jsem tak napůl přítomně.
"Děje se něco Maxi?"
"Ne, ne. Ahoj." Řekl jsem a odešel.
Vypráví Roxy:
Co se to s nim děje? Že by Kesidy? Jak jinak. Jenže dneska byl zamyšlený ještě víc než jindy. Za tím něco bude. Teď neplním už jen úkol, Max se mi líbí, a bude můj, Kesidy musím dostat ze hry.
Vypráví Max:
Tak mám zkusit dát Kesidy další šanci nebo ne? Mohl bych to zkusit a začít jí věřit. Ale jak jí to říct? Co takhle dopis? Ale zase není to blbý? Ale proč? Zkusím to, přinejhorším budu za trapáka.
Vypráví Kesidy: Ubrečená jsem přišla domů až na sedmou.
Podívala jsem se do schránky, na dně ležela bílá obálka. Vytáhla jsem klíče a obálka mi vypadla přímo do ruky.
"Co to může být?"
Vyšla jsem schody a vešla do bytu. Přišla jsem do pokoje, položila obálku na noční stolek a lehla si na postel. Chvíli jsem na obálku jen zírala, ale potom jsem to už nevydržela a otevřela ji.
Překvapeně jsem dopis přečetla:
Kesidy má Kesidy.
Přemýšlím již dlouho jestli ti novou šanci mám dát,
nebo jestli svou lásku k tobě mám vzdát.
Myslím na tebe celé dny,
a stáčím k tobě i své sny.
Zdá se, že bych ti raději odpustil,
než tě navždy opustil.
Kes vrať se ke mně,
lásko chci tě zpět,
jsi jako překrásný květ.
Lásko chci tě, a proto říkám miluji tě.
Tvůj Max.
Roztřesenýma rukama jsem dopis položila, pak ho znovu zvedla a četla ho ještě dvacetkrát, abych uvěřila, že je to skutečnost. Když jsem se malinko vzpamatovala, zvedla jsem telefon a zavolala to Anet. Měla z toho radost, ale nemohla ji mít větší než já. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Vzala jsem znovu telefon a váhala, jestli mám Maxovi něco napsat. Nakonec jsem odvahu sebrala a napsala mu, jestli si nechce dát sraz v parku asi tak za půl hoďky. Max souhlasil.
Malinko jsem se upravila vydala se do parku. Cestou jsem přemýšlela, jestli mi to Max nechce oplatit, a že mě tam nechá čekat. Pochybovala jsem zbytečně. Max už tam čekal s růží v ruce.
"Ahoj."Řekla jsem nervózně.
"Ahoj."
Nastala trapná minutka ticha.
"Líbil se ti dopis?"
"Stále nemůžu uvěřit, že je to pravda. Byl překrásný."
Max se ke mně naklonil a políbil mě. Byla jsem v sedmém nebi. Dostala jsem od něj druhou šanci, kterou si nenechám za žádnou cenu vzít. Problémem bude, jak to zareaguje, až zjistí, že jsem anděl. Ale s tím jsem si teď nechtěla dělat starosti. Chtěla jsem si jen užívat Maxových polibků.
Oba netušili, že je někdo z dálky, zpoza stromu pozoruje. Byla to Roxy a byla pěkně naštvaná.
Roxy: "Tohle ne, Kesidy, Max bude můj, jakože se Roxy jmenuju! Se zlem si nemáš co zahrávat andílku, přijde tě to draho. To, že ti Max dal ještě šanci, neznamená, že o ní nemůžeš přijít. Jeho důvěra k tobě, je pěkně nakřápnutá, a já tu díru ještě prohloubím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucik Lucik | Web | 18. února 2008 v 14:05 | Reagovat

Suprrrrrr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama