Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

7.část andělů

30. května 2008 v 19:04 | Terkic |  Andělé na zemi
Já vim, že mi to trvalo dlouho, i když vás to asi nezajímá njn ale tak když si to někdo musí přečíst znova aby věděl jak navázat a stjně ne a ne něco vymyslet, tak je to pak těžký.
7.Část: Odhalení
Vypráví Max: "Tak mi to odpusť Kes, já se tě nechtěl dotknout."
"Ale stalo se."
"Fakt promiň."
"No dobře, dělám z toho zbytečnou tragédii, ale něco mi slib."
"A co?"
"Že se mě už nebudeš ptát, dokud ti to sama neřeknu nebo na to nějak nepřijdeš sám."
"Dobře, pro tebe cokoliv."
"Díky, si vážně hodnej." Řekla a objala mě. Dlouho jsme se loučili a nedokázali se od sebe odtrhnout, ale když jsem ji pozval k sobě domů, odmítla. Nechtěl jsem na ni spěchat a navíc po hádce, nechtěl jsem riskovat, že by se na mě zase zlobila.
Vypráví Kesidy: Měla jsem přijmout jeho pozvání? Když já nejsem ještě připravená. Vim že má Max hodně velký pochopení, ale ani on nebude čekat tak dlouho. Z mého přemýšlení mě vytrhlo zapípání smsky. Od koho asi je? Anet? Ale co potřebuje?
"Přijď co nejdřív do školy, potřebuju s tebou nutně mluvit."
Páni to musí být opravdu naléhavé, když mám co nejdřív přijít do školy. No co prostě se tam vydám.
Ve škole: "Anet? Kde si?"
"Tady!" Volala Anet nějak vyděšeně.
"Co se děje?" Vykřikla jsem a běžela za jejím hlasem, který vycházel z dívčích šaten.
Když jsem tam doběhla, spatřila jsem Anet připoutanou kovovými řetězy ke zdi a nad ní visela velká ohnivá koule.
"Co co se to děje Kes?" volala na mě zmateně.
"Nevím to přesně, ale tohle je práce anděla temnoty!"
"Ale co po mě chce?"
"Po tobě zřejmě nic, jen to vypadá že mě chce vylákat."
Jen co jsem to dořekla minula mě těsně ohnivá koule. Nebylo na výběr, musela jsem začít používat svá křídla a andělský meč, a hlavně přijít na to odkud přicházejí ty útoky. Odrážela jsem je mečem jak sem jen mohla, ale pořád jsem nemohla přijít na to odkud přicházejí, bylo to ze všech stran. Musela jsem také dávat pozor aby jedna z nich netrefila kouli, která visela nad Anet. Bylo tak těžké soustředit se na směr odkud koule létali. Konečně jsem si všimla jedné která letěla rychleji než ostatní, vyhla se jí a zaútočila nebeskou ranou na to místo odkud letěla. Zdálo se, že zasáhla, protože jsem slyšela tupý výkřik a nálety přestaly. Rychle jsem letěla k Anet a jen tak tak jsem přesekla řetězy a odletěla s ní pryč. Těsně za námi spadla drtivým dopadem obrovská ohnivá koule. Anet byla příšerně vystrašená a svírala mě až ve škrtícím objetí.
"Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se zadýchaně.
"A ano. To bylo těsný."
"Sakra těsný. To bude v pořádku."
Vypráví Roxy: Do háje, bylo to zbytečný, Max na moji sms nepřišel, a tak nemohl vidět Kesidy jako anděla, navíc sem to pěkně schytala, nemůžu vůbec hýbat s rukou a mé křídlo taky nedopadlo nejlíp.
"To schytáš Kesidy a Max bude můj."
Roxy se pekelně pletla. Max dorazil a zůstal schovaný za dveřmi. V zápalu boje si ho nikdo nevšiml. Stál tam ještě dlouho zaraženě a už věděl co Kesidy skrývá, nikdy by si nepomyslel, že je něco takového možný. Nevěděl co má dělat. Najednou se zvedl a běžel, nevěděl kam, jen prostě utíkal aby si pročistil hlavu.
Vypráví Max: Že by ten sen byla nakonec skutečnost? Ale to by znamenalo, že by…
Roxy byla jakýmsi andělem zla. Kes už znám tvé tajemství a zdá se že i Roxyno. Jak se k tobě mám teď chovat Kes? Mám ti to říct, nebo o tom mlčet jako ty přede mnou? Asi si to zatím nechám pro sebe. To co jsem viděl zřejmě není náhoda. Je možné že mě někdo z nich viděl? Ne to zřejmě ne, nebo v to alespoň doufám. Kdybych se teď Kesidy stranil začala by se mě vyptávat co se mnou je a myslela by že jí opět nevěřím, nebo něco jiného. Já ji miluji, tak snad to nějak překonám.
Po dlouhé době co jsem procházel chladnou nocí jsem si uvědomil, že jdu na úplně opačnou stranu, než kde bydlím. Vydal jsem se zpátky domů a najednou viděl v dálce někoho běžet. Byla to Roxy a držela se za pravou ruku. Tiše jsem se vydal za ní. Najednou se zastavila na světle a já ji sledoval zpoza rohu. Měla na sobě zvláštní oblečení a spatřil jsem i křídla, křídla černá jako havraní peří. Takže ten sen byl skutečně pravdivý, ale proč by mi Roxy psala abych do tý školy přišel? Po chvilce přemýšlení mě to trklo, chtěla přede mnou odhalit Kesidy. Co si ale myslela? Že mě to od Kes odtrhne a budu s ní? Tak to ses spletla holčičko, nedovolím aby si za prvý ubližovala Kesidy a za druhý přese mě. Trochu si podcenila náš vztah.
Vyčkával jsem za rohem, dokud Roxy nezmizela v dálce a já se vydal domů s hlavou plnou myšlenek na dnešní večer.
Vypráví Kesidy: Tak už jsem doma a Anet je tu se mnou a už klidně spí, jenže mě ten dnešek prostě z hlavy nejde. Nemůžu se zbavit pocitu, že něco se chystá a že už to začalo. Co ten dnešek měl znamenat? Proč zrovna Anet a já jako její ochránkyně? Dneska se nám podařilo vyhrát, ale co když zítra nebo někdy v blízké době přijde další útok a já nebudu schopná ji a sebe ubránit? Ne takhle nesmím přemýšlet, Anet musí žít a já taky, abych ochránila nejen Anet ale i Maxe, ať to stojí cokoliv, nesmím podléhat panice a pesimistickým myšlenkám.
Vypráví Roxy: "Zatraceně!"
"Ta ruka je zlomená."
"To vim i bez tebe."
"Na mě hlas nezvyšuj Roxy."
"Omlouvám se, to jen že to bolí a štve."
"Si anděl temnoty, tak to musíš vydržet."
"Já tu Kesidy stejně dostanu."
"Nezapomeň že ji nesmíš zabít, potřebuju ji živou!"
Tss. Nejradši bych se mu na ten úkol vykašlala a zabila tu malou děvku! Jenže to by mě pak poslal do rokle stínů a utrpení a to by byl můj konec.
"Dobře přivedu ji živou, ale mám jednu prosbu."
"Jakou?"
"Mohla bych si pak nechat Maxe?"
"Dělej si s nim co chceš, ale nejdřív by si ho musela získat."
"Já vim, asi budu muset přijít na nový plán, který konečně zabere."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama