Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

10.část

17. června 2008 v 22:16 | Terkic |  Andělé na zemi
10.Část: Podsvětí
Vypráví Kesidy: Věděla jsem, že nemůžu snášet ten bolestný pohled na Maxe, jak se mazlí s Roxy ,věčně.
" Jenže co máš v plánu Roxy? Utrápit mě k smrti? Zatím se ti to daří dobře." Snažila jsem se na to přijít, ale nešlo to. Žal z jeho ztráty a nenávist, kterou jsem cítila k ní, byla silnější než já. Začala jsem být podrážděná, výbušná na ostatní.
"Ty Roxy porazíš a získáš Maxe zpátky." Snažila se mě utěšit Anet.
"Víš co? Nech mě nepokoji, stejně mi ty tvoje řeči nepomůžou!" Vyštěkla jsem na ni.
"Já se ti snažím jen pomoct! Tak promiň!"
"Tu pomoc si můžeš strčit někam!"
Tak tohle jsem opravdu přehnala, co se to se mnou děje?
"P, promiň Anet to jsem nechtěla."
"Měla by ses trochu zklidnit, začíná se s tebe stávat někdo jiný." Řekla a odešla pryč.
"Co, co se to se mnou děje?" Říkala jsem si v duchu a všimla si, že za mnou stojí velice mně nepříjemná osoba.
"Co ty tady chceš?" Utrhla jsem se na ni.
"Ale, ale už nejsi ta milá holčička jako vždycky? Začínáš být víc nepříjemná než já." Řekla a s hlasitým smíchem odešla směrem k Maxovi, vtiskla mu polibek a přitom se na mě vítězně koukla.
"Tohle ti neprojde Roxy, Maxe dostanu zpátky."
Doma jsem dlouho přemýšlela, proč jsem taková.
"Zaslepuje mě zášť a žárlivost, ale tyto vlastnosti andělé nemají, teda ne andělé dobra."
Z myšlení mě probrala smska, stálo v ní:
"Prijd, ke skale do lesa, ty vis jakou myslim. Mam tu sebou Maxe, a nezalezi na me, ale na dablovi jestli ho necha zit, pokud neprijdes. Pa pa Roxy:D
Úplně to se mnou otřáslo, vyběhla jsem ven a běžela do lesa. V lese jsem narazila na Anet.
"Co ty tady děláš?" Zeptala jsem se opatrně.
"Přišla jsem ti na pomoc."
"Jak mi chceš pomoc? Já vím, že to nevyzní hezky, ale běž domů, tady by si se jenom pletla."
"Myslíš?" Řekla a najednou se objevila růžová křídla a v ruce andělský luk.
"Ty si anděl?" Řekla jsem překvapeně.
"Ano jsem."
"Ale jsi má svěřenkyně!"
"Bůh mi tě dal jako tvoji svěřenkyni, kdyby se náhodou něco stalo, měla jsem tě hlídat."
"To nemyslí vážně! Tolik se na něj zlobím! Ale na to teď není čas, musíme si pospíšit!"
"Ano, rychle!" Řekla Anet a proměnila se zpátky v člověka.
Přiběhli jsme ke skále. Zaklepala jsem třikrát na stejné místo jako Roxy a rozmáchla rukama. Skála se otevřela a my vběhli dovnitř.
Chvilku nám trvalo, než jsme přivykli na šero v chodbě osvětlené pouze loučemi. Připadalo nám, že chodba snad nemá konce, ale nakonec jsme uviděli světlo na konci tunelu(pozn. autora: nikdo neumřel).
"Už tu na vás čekáme pěknou dobu, moc teda nepospícháš zachránit svýho kluka." Řekl ďábel a smál se mi do obličeje.
Viděla jsem, jak Roxy drží Maxe za ruku, a že je nějaký omráčený.
"Co po mě chcete?"Řekla jsem netrpělivě.
"Aby jsi se k nám přidala."
Začínalo mi docházet, že využívají Maxe, aby dostali nejen mě, ale také aby bůh díky tomu prohrál.
"Tak co si vybereš? Smrt své lásky, nebo mou nabídku?"
"Promiň bože."
"Takhle je to správně. Jdi támhle k tomu kamennému stolu a dotkni se toho znaku. Když se ho dotkneš, budeš mít opačné vlastnosti, než doteď a zapomeneš na všechno, tvým životem bude už pouze zlo. "
S pláčem jsem se vydala k tomu kameni. Když už jsem měla ruku skoro na kameni, někdo mě prudce odstrčil a já spadla na zem. Byla jsem trochu otřesená, ale probral mě děsivý křik. Zdvihla jsem hlavu a spatřila Maxe, jak hoří! Zvedla jsem se a běžela k němu. Sundala jsem bundu co jsem měla na sobě a začala ho hasit. Povedlo se mi oheň zastavit a Max mi klesl do náruče. Muselo se mu nějak podařit, dostat se z transu a instinktivně mě zachránit.
"Ty hloupý smrtelníku! Všechno jsi zkazil, nic by se ti nestalo, kdybys nebyl obyčejný člověk! Navíc mělo ji to změnit, další takováhle možnost změnit dobro na zlo bude za sto let!"Řval rozzuřeně ďábel.
"No teď, když je to pokažený, tě alespoň můžu zabít tím, že se Max o tobě dozví pravdu!" Řekla s úšklebkem Roxy.
"Maxi. Kesidy je anděl strážný!" Mluvila k Maxovi se smíchem.
"A teď zemřeš milá Kesidy!" A smála se ještě víc.
"Já už váno vím, že je Kes anděl."Řekl Max z posledních sil a vyčerpáním omdlel.
"Maxi."Vydechla jsem.
"Tak Roxy, teď si to schytáš!" Křikla jsem na ni.
"To se ještě uvidí!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama