Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

8.část andělů

13. června 2008 v 19:01 | Terkic |  Andělé na zemi
Sem čím dál víc pomalá ve psaní, to proto, že už mi docházej nápady, jak povídku rozšiřovat, ale to je stejně fuk tak je tu teda další část no.

8.Část: Kamarádka Roxy
Vypráví Max: "Ahoj Maxi." Řekne Kes a na přivítanou mě políbí.
"Ahoj Kes." Řeknu a usměji se.
Kes ty anděly můj. Ty si vlastně skutečný anděl, myslel jsem že teď na tebe budu koukat jinak, ale v mých očích si stále stejná.
"Děje se něco?"
"Ne ne, nic, jen jsem se zamyslel."
"Aha tak to jo."
"Jsi tak krásná když se usmíváš."
"Děkuji." Řekne Kesidy a trochu zčervená.
"Víš Maxi chtěla bych si s tebou o něčem promluvit."
Ona ví že jsem ji viděl? Nebo se se mnou chce znovu rozejít?
"A o čem?" Zeptám se trochu nejistě.
"Víš jak stále říkám že bychom měli ještě počkat, myslím, že už jsem připravená. Nemůžu tě nutit abys čekal věčně a navíc tě miluji, takže není co řešit."
"Kes, jestli se na to ještě necítíš, tak to pochopim."
"Ne Maxi, já jsem připravená."
"Jsi si opravdu jistá?"
"Ano stoprocentně."
Vypráví Kesidy:
"No tak počkej!"
"Promiň ale nejde to."
"Ale ty si pro mě důležitá, nemůžeš mě jen tak opustit!"
"Ty si pro mě taky důležitá, ale jinak to nejde, mám tě ráda, jsi nejlepší kamarádka jakou mám, i přesto že jsme tak rozdílné." Řekne šestiletá holčička a pomalu odchází.
"Ne!Počkej….!" Volám na ni a její jméno jako kdybych nemohla vyslovit."
"Sbohem Kesidy." Zavolá na mě zdálky a já jen vidím její rudé vlasy, jak utíká a za ní letí slzy.
"Ne, Počkej, počkej!" Křičím a najednou sebou trhnu, když se mě dotkne něčí ruka.
"Kes! Kes! Jsi v pořádku?"
"Ano jsem, jen se mi zdál sen, který se už opakuje týden každou noc."
"Vyprávěj mi o tom snu." Řekne Max a já se mu schoulím do náruče.
"Vrátím se do doby kdy mi bylo šest a měla jsem kamarádku stejně starou jako já. Byli jsme každá jiná, ale přesto jsme se měli rády, byla to moje nejlepší kamarádka. Jsme na louce a ona se se mnou loučí. Já brečím a říkám jí že mě přece nemůže opustit, že je pro mě důležitá, ale ona se musí rozloučit, stěhuje se. Utíká pryč a já vidím jak za ní letí slzy. Volám na ni ať počká a pak jen otevírám pusu a nevychází z ní žádný hlas, když chci zavolat její jméno. Mám ho na jazyku, ale jakoby nešlo vyslovit, a i přesto tu holčičku znám, není to jen sen, je to kousek z mé minulosti. Ale proč? Proč zrovna tenhle kousek, a proč zrovna teď?"
"Tak to nevím Kes, ale měla by jsi se pokusit znovu usnout, určitě přijdeme na to, proč se ti zdá zrovna tohle a každou noc."
"Asi máš pravdu, měla bych spát. Promiň, že jsem tě svým křikem vzbudila, snad to už bude v pořádku. Dobrou noc." Řekla jsem a ulehla na polštář vedle něho.
Vypráví Max: Ležel jsem vedle ní a hladil ji po vlasech, dokud neusnula. Dlouho jsem nemohl spát. Přemýšlel jsem, jestli její sen má něco společného s tím, že je anděl a současnou situací, únava mě však zmohla a já na nic nepřišel.
Vypráví Kesidy:
Další den ve škole jsem šla po chodbě.
"Kdo je ta holčička, o které se mi poslední dobou každý den zdá? Proč si nemůžu vzpomenout na jméno? Kdo to přesně je a koho mi připomíná?"
"Nemůžeš dávat pozor?"
Tato věta mě rychle vrátí do reality, když omylem vrazím do nějaké dívky.
"Moc se omlouvám. Jen jsem se trochu zamyslela." Řeknu a zvednu hlavu abych viděla do koho jsem vlastně vrazila.
Roxy?
"Tvoje omluva mě nezajímá." Řekne pohrdavě a odchází co nejrychleji od mě.
"Ty, ty vlasy! Jsou rudé, je jako její starší já."
Najednou mi hlavou přeběhne rychle ten každodenní sen, ale na konci už nejsem němá, volám "Ne! Počkej Roxy!"
Tak proto si mi přišla povědomá, ale musela jsem tě vidět ještě někde, ale kde? Najednou mi to došlo, při velkém boji o větší moc mezi bohem a ďáblem za pomoci jejich andělů. Při tom střetu jsem stoprocentně viděla prolétnout Roxy kolem mě. Tak to byla ona kdo na Anet zaútočil tam v šatně. Ale jaký máš důvod Roxy? Mám to říct bohu? Ne nepovím mu to, i když jsem si stoprocentně jistá, nemám důkaz, navíc rozpoutalo by to další válku, navíc ten sen mi připomněl mé dětství. Jak už vím tak Roxy byla moje nejlepší kamarádka, ale zatímco já jsem byla vzor poslušnosti, ona byla pěkně zlobivá a dostala se do spousty problémů, což byl také jeden z důvodů proč se odstěhovali. Všichni kromě mě ji nenáviděli a stěžovali si na ni. Její rodiče si přáli aby byla stejná jako já, říkali, že jsem malý andílek a že ona je ďáblík, ani nevěděli jakou mají pravdu. Tím že se odstěhovali sledovali to, že začnou znovu a snad i Roxy se změní, jak vidím, tak se jim to nepovedlo. Teď ale musím využít toho, že jsem zjistila co je zač, a že ona neví že to vím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama