Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

poslední část andělů na zemi

30. června 2008 v 17:18 | Terkic |  Andělé na zemi
12.Část: Konec
Max byl na tom velice špatně a tak jsem musela pospíchat. Byla jsem hodně vyčerpaná, ale láska mě vedla dál.
"Konečně nemocnice." Pomyslela jsem si. Jenže co teď? Jako anděla mě ti lidé vidět nemohou. Stáhla jsem křídla a stála tu jako obyčejný člověk, jenže takhle Maxe neunesu, musela jsem ho položit a pak vběhla do nemocnice a řekla jim, že před nemocnicí leží můj kluk a je na tom špatně. Rychle ho přijali, musel na operaci a pak ho dali na samotku. Vyptávali se mě co se mu stalo, že má tak vážné popáleniny. Řekla jsem jim, že u nás doma vypukl požár, Max ho stihl uhasit, ale přitom utrpěl vážné popáleniny. Já vím hloupá výmluva, ale doktoři byli asi také hloupí, protože na mou historku skočily.
Max byl v nemocnici čtyři týdny a vůbec se neprobíral. Byla jsem u něho každý den a čekala až se probere.
Vypráví Max: Kolem mě byla tma.
"Co se mi to stalo?" Pomyslel jsem si a pomalu otevřel oči, dokonce jsem se bál, kde se probudím.
"Kde to jsem?" Rozhlížel jsem se kolem a viděl dívku, která klečela a hlavu měla opřenou o postel a spala.
Najednou zvedla hlavu.
"Maxi! Konečně jsi se probudil." Vykřikla a radostí mě objala.
"Mé jméno je Max? A kdo jsi ty?"Zeptal jsem se překvapeně, na nic jsem si nepamatoval.
"Přeci Kesidy.Ty, ty si mě nepamatuješ?" Zeptala se mě dívka vyděšeně a smutně zároveň.
"To jsem umřel a jsem v nebi? Vypadáš jako anděl, jsi tak krásná. Mám pocit, že tě dobře znám a proč mě u srdce tak hřeje, když jsem s tebou?"
"Já jsem tvá holka, to si opravdu nevzpomínáš?"
"Abych řekl pravdu, tak ne. A co se mi vůbec stalo?"
"Tomu by jsi v tuhle chvíli nevěřil."
"Pomoz mi vzpomenout."
"Když já vůbec nevím jak." Řekla j a rozbrečela se, chtěla odejít na chodbu , ale já jí chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Chvíli jsem se jí díval do očí a měl touhu, tak nesnesitelnou touhu ji políbit. Touhu jsem nepřekonal a políbil ji.
Najednou jakoby se mi rozsvítilo. Temnotu v mé paměti protrhly vzpomínky, vzpomněl jsem si na Kesidy, na všechno co jsem s ní prožil. I na to co se stalo v podsvětí, a že ona je… Odrthl jsem ji od sebe.
" Ty jsi Kesidy a jsi anděl, a já tě miluju. Už si na všechno vzpomínám." Vykřikl jsem radostně a objal ji, jak nejlépe jsem mohl.
"Ano Maxi, vzpomněl sis." Pošeptala mi do ucha a já viděl jak, jí stékají slzy.
"Proč pláčeš?"
"Protože jsem šťastná."
Vypráví Kesidy: Maxe od jeho probuzení pustili za dva týdny domů. Potom si mě i Maxe! zavolal bůh a zeptal se mě co bych si přála.
"Přála bych si, abych mohla zůstat na zemi s Maxem, a když Anet bude chtít, tak jestli by nemohla také." Anet stála po bohově boku a řekla:
"To víš, že bych chtěla. Nemůžu přeci opustit svou nejlepší kamarádku."
Usmála jsem se a otočila se na boha.
"Dobrá tedy, můžete tam zůstat, ale dostanete i s Maxem nové svěřence.
"I se mnou?" Zeptal se Max zmateně.
"Ano, měl jsi být anděl strážný, proto tě Kesidy dostala do péče." Řekl bůh.
"Proto ti teď dávám křídla a andělský meč. Od této chvíle jsi strážný anděl."
Jen co to bůh dořekl, Max se vznesl a objevila se bílá křídla a v ruce meč.
Vrátili jsme se na zem a poznali své svěřence, podle boha raději stejného pohlaví jako jsme byli my. A já s Maxem, jsme konečně, mohli žít spolu v plné důvěře, Anet se kupodivu dala dohromady s Benem, války mezi ďáblem a bohem utichly, alespoň prozatím, ďábel se styděl za svou porážku, jen jedna osoba tu chyběla Roxy, ale ta navždy zůstane v mém srdci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 annathema annathema | Web | 30. června 2008 v 17:23 | Reagovat

ahooj na mojom blogu je bleskovka zapoj sa ;-) a sorry za reklamu mas moc krasny blog tak papa ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama