Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

druhá část kouzelného světa

13. července 2008 v 18:51 | Terkic |  Kouzelný svět
Druhá část: Gvendolin

Leonovi muži dovedli Krola na místo, kde ztratili Morfiovu stopu.
"To je zvláštní." Pomyslel si Krol."Nikde tu není cítit, žádný pach, žádná stopa tu není vidět, ani kousíček látky, či nitka zavěšený na stromě."
"Stormy taky jsi si toho všiml?"
"Ano Krole. Je to tu cítit kouzlem. Musela tu na něj čekat čarodějnice."
"Konečně to tu někoho napadlo." Ozval se chychotavý hlas.
Krol vytáhl svůj meč a podíval se směrem odkud vycházel hlas.
"Věděli jsme že tu někdo je. Můj čich je propojen s drakovým, tak se neschovávej a ukaž se, nebo se bojíš?"
Jen co to dořekl, prosvištěl mu kolem hlavy šíp. Krol uhnul, útok přeci očekával. Najednou se listy rohrnuly a někdo skočil ze stromu salto a dopadl přímo před Krola s lukem namířeným přímo proti němu. Byla to dívka. Krolovi přišla velice krásná. Měla rozpuštěné namodralé vlasy s malým copánkem po straně , modré oči a na sobě plášť.
"Elfka, jak jsem si myslel." Řekl po chvilce Krol
"Odhoď meč, nebo tě zasáhne můj šíp."
Krol meč odhodil, ale rychlým pohybem se dostal za ní a chytil ji pod krkem.
"Tak kdo si tady teď klade podmínky?"
"Pusť mě ječela elfka."
"Nejdřív mi řekni, kdo jsi, co tady děláš a proč jsi mě chtěla zabít."
"A co když neřeknu?"
"Tak už neřekneš nikomu nikdy nic."
"No dobrá, dobrá, o svůj život přijít nechci."
"Nepřišla bys o život ale o jazyk."
Elfka vypadala vystrašeně a tak radši začala mluvit.
"Mé jméno je Gvendolin a jak sis už všiml jsem elfka. Byla jsem tady před měsícem na lovu, když v tom jsem uslyšela hlasy. Schovala jsem se za strom a viděla rytíře v černém brnění. Měl přes rameno přehozenou princeznu Maribel a byla tam s ním nějaká mladá žena. Když ji rytíř pozdravil, řekla mu ta žena ať je zticha, že je někdo pozoruje. Řekla nějaké zaklínadlo, které mě přitáhlo k nim. Potom mi řekli, že mi dobře zaplatí, když tu budu dva měsíce číhat, a kdyby někdo odhalil zametací kouzlo, tak ať ho zabiju. A když jsem se zeptala, jestli odmítnutu, řekli že zabijí nejen mě ale i mou rodinu. A proto jsem na vás zaútočila. Ta čarodějnice, navíc mluvila o tom, že se stejně musejí obávat vysokého muže s drakem, ale že ho alespoň zdržím." Dořekla dívka smutně.
"Jakým směrem odešli?" Zeptal se Stormy.
"Rovně."
"Děkujeme ti za pomoc. Jdeme Stormy." Řekl Krol a pokynul rukou směrem kam ukazovala elfka.
"Mohla bych jít s vámi?" Zeptala se Gvendolin.
"A proč by jsi chtěla jít s námi?" Zeptal se překvapeně Krol.
"Protože bych chtěla odčinit to, že jsem se zalekla těch dvou a nijak princezně Maribel nepomohla."
"Ale to nebyla tvoje chyba. Proti těm dvěma, jsi neměla sebemenší šanci." Odvětil Krol a zadíval se na Gvendolin, těma svýma laskavýma očima. Gvendolin Trochu zčervenala, ale rychle dodala:
"Stejně bych chtěla jít s vámi. Alespoň se něčemu přiučím a Elfí umění a kouzla také nejsou k zahození."
Krol z toho sice nebyl zpočátku moc nadšený, ale on sám uznal, že má Gvendolin pravdu.
"No dobrá. Můžeš jít s námi, ale nepleť se nám pod nohy."
"Děkuji moc, nebudete litovat." Řekla usměvavě a podala Krolovi ruku na důkaz spolupráce. Krol jí její gesto oplatil.
"Můžeme jí věřit?" Vyslal Stormy Krolovi svou myšlenku."
"Myslím, že ano." Odpověděl mu Krol.
"Jen ještě jedna věc." Zeptala se Gvendolin opatrně.
"Copak?"
"Mohli bychom dojít do vesnice pro mé věci? Jen abych necestovala na prázdno a řekla rodině kam jdu."
"To je samozřejmé." Odvětil jí na to Krol a vydali se do skryté elfí vesnice.
"To je úžasné." Řekl Krol, když přišli do vsi.
Domy byly zabudované do stromů, už se stmívalo a tak byla okýnka v nich rozsvícená. Mezi stromy byly na hoře zavěšené mosty, na kterých byli elfí stráže a do korun stromů vedli schody, vytesané do kmene. Došli k jednomu z domu. Byl nejhezčí a největší ze všech. Byl to dům elfího krále.
"Pojď dál." Pozvala Gvendolin Krola dovnitř. Potom houkla na nějaké Elfy aby dali drakovi najíst a napít.
Když Krol viděl, že bude o Stormyho dobře postaráno vešel dovnitř. Uvnitř bylo útulno. Vchodem se vešlo přímo do jídelny, kde byl obrovský stůl s mnoha židlemi. U nich sedělo asi dvacet elfů v čele s králem a po pravici mu seděla Gvendolinina matka. Chystali se k večeři.
Král se zadíval na Krola.
"Kdo je to?" Zeptal se dcery.
"To je Krol, dračí jezdec."
"A co tu pohledává?"
"Vydal se na záchranu princezny Maribel a já jdu s ním. Přišla jsem jsi sem jen pro nějaké své věci."
"Ty jdeš s ním?" Zeptal se jeden z elfů zaraženě.
"Ano bratříčku jdu."
"To ti ani nezáleží na názoru otce?"
Gvendolin zřejmě došlo, že se na otcův názor ještě nezeptala, protože zčervenala a vypadala, že se stydí.
"Omlouvám se otče."
"To je v pořádku Gvendolin. Jestli o tu výpravu opravdu tak stojíš, tak můžeš jít."
"Otče to nemyslíš vážně!" Vykřikl Gvendolinin bratr a prudce vstal.
"Myslím Orfee a posaď se!"
"Orfeus se naštvaně posadil."
"Ale pamatuj Krole. Jestli mi mou dceru nepřivedeš v pořádku domů, tak za to zaplatíš. Tohle je má podmínka souhlasíš s ní?"
Krol se zadíval na Gvendolin. Podmínka jejího otce mu nepřišla zrovna fér, to Gvendolin s ním přeci chtěla jít stůj co stůj, ale když se na něj Gvendolin podívala tak prosebně, souhlasil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama