Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

další část kómatu

1. září 2008 v 21:25 | Terkic |  ztracena v kómatu
Tak po dlouhé době je tady další část mé stupidní povídky o holce v kómatu, ale pro svou omluvu mám ji tu už asi tak no čtyři měsíce? no možná míň, ale tak nedala sem ji sem ptz sem k ní neměla obrázky, stejně tam nejsou ptz pro změnu nemám zapojenej tablet, takže je sem pak nějak dodám, tak tady je prostě ta povídka.

2. Část: už chápu


V domě kde žili bydlet nemohli a tak se na pár měsíců vydali bydlet k prarodičům. Shelbyina babička byla šťastná že se Shelby nic nestalo a byla ráda, že ji po tak dlouhé době opět vidí. Leopard jí volal celý týden co nechodila do školy každý den. Její matka usoudila, že dát jí týden na vzpamatování a koupení nových věcí bude nejlepším řešením. V neděli večer, když se chystala do školy, přemýšlela co se to děje. Věděla moc dobře, že nemohla být natolik omámená kouřem, že by si Kevina vymyslela a s Leonardem se nerozešla. Další den už šla do školy, i když přemlouvala svou matku aby ještě mohla týden zůstat doma. Když vešla do školy všichni ji zdravili. Z počátku si myslela, že je to proto, že se dověděli o tom požáru u nich, ale když vyšla do druhého patra podívala se do vitríny kde obvykle visely rozvrhy a zůstala tam překvapeně stát. Vedle rozvrhů ještě mimo obvyklých letáků visela její fotka a pod ní bylo velkým písmem napsáno zástupce žáků a studentka roku.
"Co to je za blbost?" Řekla s přiškrceným hlasem.
Vyběhla nahoru po schodech takovou rychlostí, že se na ní pár holek z nižších ročníků otočilo a začalo si něco šeptat. Vběhla do dveří kde byly holčičí záchody a tam se zadívala do zrcadla.
"Co se to proboha děje? Nejdřív Leonard a teď tohle?"
Na záchody vešli Lola, Tifany a Karolin. Jenže nevypadali tak jak je znala. Vypadali spíš jako šprtky než královny školy.
"Ahoj Shelby." Pozdravili ji nejistě.
"Ahoj."
"Ty ty si náš pozdravila? Nemůžeme tomu uvěřit!" Vykřikli nadšeně a červenali se.
"A proč bych vás neměla zdravit?"
"Protože to jsi ty. Shelby Courtneyová!" Řekla Lola nadšeně.
"A to je něco zvláštního?" Řekla Shelby vyvedená z míry.
"Děje se s tebou něco? Vždyť si zástupce žáků, studentka roku a královna školy." Řekla Tifany překvapeně.
Shelby myslela že se zhroutí. V jejím světě byly přeci ony královny a ona průměrná holka, kterou někdy pozdravily a někdy pomlouvaly podle toho, jakou měly náladu. A teď? Teď před ní všechny stojí oblečené v nevkusném oblečení, jakoby se nečesaly a všechny mají brýle.
"No nic musím jít." Vydala ze sebe Shelby a odešla.
Sedla si do lavice a čekala na svou kamarádku Stephany.
"Ahoj." Řekla nadšeně když její kamarádka přišla a přisedla si.
"Alespoň něco je stejný."
"Jak to myslíš?" Odpověděla ji Stephany zmateně.
"Právě jsme potkala Lolu, Tifany a Karolin a jsou z nich šprtky!"
"No a? Vždyť to jsou odjakživa. Děje se s tebou něco?"
"Ne nic, to bude asi ještě tím otřesem z toho požáru."
"Asi jo. Jestli se necítíš dobře měla by si jít domů."
"Ne to bude dobrý."
"Musím přijít na to co se tu děje a mezitím se přizpůsobit všemu co je v tomto životě jiného, i kdyby to znamenalo chodit zase s Leonardem." Přemýšlela Shelby během hodiny matematiky.
"Ahoj lásko." Řekl po hodině Leonard a dal jí pusu na tvář.
"Ahoj Leo." Usmála se.
"Proč jsi mi to celý týden nebrala?"
"Omlouvám se, byla jsem po tom požáru nějaká zmatená, ale už je to v pořádku."
"Tak to jsem rád."
Shelby si vzpomněla proč se vlastně s Leonardem rozešli, zjistila že jí už nějakou dobu podvádí, nevěděla, jestli je teď taky takový, ale bylo jí to jedno. Milovala teď přeci Kevina a nemohla na něj zapomenout.
Od požáru u nich doma už uplynuly tři týdny a ona stále nechápala co se kolem ní děje. Až jednou večer když už spala něco slyšela.
"Její popáleniny se zázračně hojí velmi rychle ale ještě se neprobrala paní Courtneyová. Je ještě ve vážném stavu a šance na probuzení jsou padesát na padesát."
"Kevine, já vím že máš mou dceru rád, ale měl by jsi jít domů a pořádně se prospat." Řekla mu smutně.
Najednou se hlasy ozývaly někde z dáli a Shelby se probudila. Zjistila, že je v pokoji u babičky. Byl to jen sen? Nebo to znamenalo že je?
"V kómatu!" Vydechla vyděšeně Shelby.
"Ano to musí být ono, jak jinak by mohla být ve světě podobném tomu jejímu, ale chodit s Leonardem a ty tři byly šprtky?"
"Už to chápu, ano to je jediné řešení kóma. Vždyť jsem se přiotrávila kouřem a pak? Cítila jsem tupý náraz do hlavy, ale jak? Možná o podlahu, nebo o vanu?" Shelby si nebyla jistá, ale věděla, že jestli se chce z kómatu dostat, musí přijít na nějaký způsob jak to vyřešit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama