Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

Poslední část kómatu

28. února 2009 v 18:31 | Terkic |  ztracena v kómatu
Šestá část: Způsob


Obrátila se k němu a pozorovala, jak spí. Vypadal jako andílek a ona se na něj nemohla vynadívat. Nepatrně se zachvěl.
"Proč se na mě tak díváš?" Zeptal se zvědavě, ale oči nechal zavřené.
"Jak víš, že se dívám?" Zeptala se překvapeně Shelby.
"Nevím, jen tak hádám, měl jsem takový pocit." Řekl s úsměvem a oči otevřel.
"Nemohla jsem si pomoct, vypadal jsi tak klidně, jako andílek." Řekla s úsměvem.
"Vážně jako andílek?" Zeptal se a chtivě se na ní podíval.
"Co, co chceš dělat?"
Pípla, když měl v očích chtíč.
"Co by si řekla?" Teď už nevypadal jako andílek, ale spíš jako ďáblík.
Než stihla něco namítnout, utišil jí polibkem.
Když Kevin odešel a ona byla zase sama, přepadli jí zase špatné myšlenky. Když si pak šla lehnout, opět slyšela hlasy. S hrůzou vstala.
"Tři dny?!" Vykřikla, když se probudila.

"Cože? Už jen tři dny do odpojení?"Vykřikli Kevin a Stephanie zároveň.
"To se mi to pěkně zkrátilo co?" Snažila se vyznít co nejvíc v klidu.
Oba na ní hodili zamračený pohled.
Shelby jen pokrčila rameny. Jedno jí to nebylo, šlo tady přeci o její život, ale co měla dělat? Jak se z toho měla dostat? Vždyť jí je teprve 17 a jedna pitomá nehoda jí má vzít zbytek života? Ne s tím se nemohla jen tak smířit. Musí být přeci nějaký způsob jak se z toho dostat.
Čas utíkal a ona se snažila něco stále vymyslet, nakonec byla tak zmožená, že usnula.
"Shelby, miláčku, tohle mi přeci nemůžeš dělat, prober se prosím. Když jsem tě našel, mám tě teď ztratit? To přeci nejde. Moc tě miluju. Říkal jsem ti to tak málo, a teď toho lituju." Slyšela jeho smutný a bezradný hlas. Jak moc ráda by mu řekla, že ho taky miluje, jak moc ráda by otevřela oči do skutečného světa, objala ho a políbila. Byla bezradná a uvězněná v tomhle světě a už jí zbývaly pouhé dva dny a kousek.
"Přeci nás nemůže oddělit, jeden požár. No tak Shelby vrať se mi, přestaň se bát, že je kolem tebe stále oheň a projdi jím, vrať se mi." Mluvil k ní dál a podle zvuku bylo znát, že brečí.
Jeho hlas se vzdaloval a Shelby se trhnutím posadila na posteli. Dostala nápad jak se z toho dostat.
"Cože? Ale to nemůžeš, to je nebezpečný!"
"Je jedno, jestli umřu takhle, nebo jestli mě odpojí, stejně umřu a lepší způsob jak se pokusit zabránit té druhé smrti je ten první způsob."
"Ne to ti nedovolím!"
"Promiň, ale jinak to asi nepůjde."Řekla mu a přitiskla si ho k sobě. Cítila, jak jí nervózně zaryl prsty do ramen. Ona ho mezitím konejšivě hladila ve vlasech a snažila se překonat strach, který měla ze svého řešení situace.
"Jsi si vážně jistá, že to chceš udělat?" Zeptal se jí, když k němu ležela schoulená zády. On jí při tom držel za ruku a hladil jí jemně po rameni.
"Ano jsem si jistá, jen teď z toho nemít strach."Snažila se, aby z ní nebyla slyšet příliš velká obava.
Kevin si všiml, jak se mírně zachvěla, ale nic neříkal, jen si jí dál tiskl k sobě a hladil ji.

"Asi by si měl jít. Neměl by si u toho být." Řekla mu a začala se oblékat.
Kevin se posadil a nechápavě na ní zíral.
"Ne já tu zůstanu."
"Co-cože?"
"Řekl jsem, že zůstanu."
"Já asi špatně slyším. Nemůžeš tu zůstat, co když se to nepovede a ty v téhle realitě zemřeš taky?"
"To nevadí. Stejně, když se probereš, tahle realita zanikne a s ní i já. Budeš s mým skutečným já."
Shelby nevěděla, co mu na to má říct, a tak mlčky přikývla.
Kevin se na ní usmál.
"Budu alespoň tvoje opora."
Shelby se malinko uklidnila a musela uznat, že se její strach zmenšil.
"Tak jdeme na to? Jsi připravený?"Zeptala se a mírně jí přejel mráz po zádech.
Kevin jen kývl hlavou. Shelby se zdál tak vyrovnaný a klidný, zatímco ona měla co dělat aby se neklepala. Zatřásla hlavou, aby tak setřásla alespoň malinko strachu a ze šuplíku v kuchyni vytáhla sirky.
S jednou sirkou škrtla a chvíli pozorovala, jak hoří. Když se plamínek pomalinku, ale jistě přibližoval k jejím prstům, odhodila sirku na záclonu. Ta začala hořet a Shelby se zájmem pozorovala, jak se oheň přenáší na dřevěný parapet.
Kevin jí chytil za ruku a přitáhl si jí k sobě. Stáli v jejím pokoji a objímali se.
"Začínám se dusit."Řekla Shelby přiškrceně a chytila se za krk.
"Já taky." Odvětil jí stejně Kevin.
"Začínám pochybovat, že to byl dobrý nápad."Řekla se slzami, jak jí kouř štípal do očí.
"Už jen chvilku." Řekl Kevin konejšivě a políbil ji na rty.
Shelby mu chvilku polibek opětovala, ale pak omdlela.
"Shelby!" Vykřikl chraptivě Kevin a spadl na podlahu vedle ní.

"Kde to jsem?" Otevřela Shelby oči, a doufala, že se neprobudí opět v hořícím pokoji, nebo v pokoji u babičky.
"Shelby?!" Vykřikl někdo nevěřícně, ale zároveň nadšeně.
Shelby zamrkala, aby si její oči přivykly na světlo.
Nad ní se najednou skláněla blonďatá hlava se zelenýma očima a se strhaným, ale přesto šťastným výrazem ve tváři.
"Kevine!" Vykřikla šťastně. "Jsem zpátky?"
"Ó Shelby ty jsi se probrala!" Výskl radostí a objal ji.
"K, Kevine, nemůžu dýchat."
"Hups, promiň, jen mám děsnou radost, že jsi se konečně probrala, dnes tě měli odpojit."
Řekl smutně, když si uvědomil, že málem přišla o život.
"Já vím. Ale teď je všechno v pořádku. Jsem tu, živá a vzhůru!" Snažila se ho povzbudit.
"Jak to víš?"
"No chvílemi, jsem slyšela, co jste tady říkali.
"Vážně?"
"Ano. Já vím, že máš asi plnou hlavou otázek, ale nebylo by vhodné zavolat doktora a hlavně moje rodiče?" Zeptala se.
"No vidíš, málem jsem na to zapomněl." Řekl a praštil se rukou do čela.
Shelby se jen usmála a pozorovala Kevina, jak vyběhl na chodbu. Poté pozorovala pokoj, ve kterém ležela. U postele měla přivázané balónky a v rohu místnosti byl veliký plyšový medvěd a na břiše měl vytisklou fotku jí a Kevina jak se líbají. Shelby se při tom pohledu musela usmát.
"Nevzdal to. Nepřestal věřit, že se proberu." Zašeptala.
Najednou vtrhli do dveří doktor s nevěřícím výrazem a její rodiče se slzami v očích a šťastným úsměvem.
"Vidíte? Já vám říkal, že je vzhůru." Řekl šťastně Kevin.
Jako první se k ní vrhla matka a začala jí objímat.
"Beruško moje, už jsme si mysleli, že to nepřežiješ." Vzlykla.
"Mami, to bude dobrý, teď jsem tady s vámi a už vás nikdy neopustím.
"No to si ani nedovoluj." Řekl s úsměvem otec a taky jí objal.
"Moc jsi nám chyběla." Řekl Kevin a nespouštěl z té šťastné situace oči.

Po třech dnech pustili Shelby domů. Vyprávěla Kevinovi svůj příběh.
"Ty jsi mě vlastně podváděla se mnou samotným." Řekl Kevin a začal se smát.
"No vidíš, to mě ani nenapadlo." Odvětila mu a začala se taky smát.
Kevin si jí k sobě přitáhl a dlouze jí políbil.
"Tohle už mi nikdy nedělej, moc jsem se o tebe bál."
Shelby ho utišila dalším polibkem.
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kaczenka kaczenka | Web | 1. března 2009 v 0:25 | Reagovat

jéé to bylo dojemné :)))

2 terkic terkic | 2. března 2009 v 22:05 | Reagovat

no ohromně:D

3 Kakara Kakara | 1. dubna 2009 v 19:54 | Reagovat

Se slzami člověk ukáže,že neví co dál. Pošli tuto zprávu 15 lidem a až budeš hotový/á, stiskni F6. Osoba která je do tebe zamilovaná se ukáže na monitoru v písmenkách!Je to šokujíc

4 Kakara Kakara | 1. dubna 2009 v 19:55 | Reagovat

Dostal jsem tento list přes přítele, udělal jsem, co mi řekl a po týdnu se stalo skutočností to, co jsem si přál.

Tady je přesná kope, takže: funguje

to !

Řekni si pro sebe jedno jméno chlapce nebo děvčate, s kterým by jsi chtěl-a být (3x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl-a dosáhnout v průběhu příštího týdne a řekni si to pro sebe (6x).

Kdybys si měl něco přát, co by to bylo? Řekni si to pro sebe! (9x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl aby se událo mezi tebou a osobou na kterou jsi myslel-a při prvním obrázku a řekni si to pro sebe 12x.

Teď je tu náročná část, vyber si jedno přání z těch na které jsi už myslel-a, zkoncentruj se na to přání jak jen můžeš a nemysli na nic jiného jen na to přání.

Teď řekni svoje poslední a konečné přání vzhledem k přání, které jsi si vybral-a.

Teď když jsi toto dočetl-a, máš hodinu na to, aby jsi to poslala 15ti lidem a Tvoje přání se stane skutočností do týdne.

Čím víc lidem to pošleš, tím plněji se zrealizuje tvoje přání.

Kdyby jsi chtěl-a ignorovat tento list, opak sa ti stane skutečností.

Nebo

se to nikdy nestane..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama