Život je smutné jeviště a člověk musí umět hrát, když mu srdce krvácí, musí se umět smát.

tak sem sesmolila ještě dnes jednu část tady je:D

3. února 2009 v 22:07 | Terkic |  ztracena v kómatu

5.Část: Šok



Shelby čekala, že včerejšek byl jen zlý sen, nebo že se Kevin smíří s tím, co mu řekla, a že jí zavolá. Nic z toho se však nestalo, a tak Shelby ležela smutně na posteli a přemýšlela, jak se z téhle situace dostat. Ale ať se snažila sebevíc, nevěděla jak se probudit z kómatu a být tak zase s Kevinem ve skutečném světě. Napadlo jí, že jestli je tenhle svět podle jejích představ, měla by se jít nechat po probuzení vyšetřit na psychiatrii.
"Vrm vrm."
"Vrm vrm" vibroval jí mobil.
Shelby rozklepaně natáhla ruku po mobilu a smutně od něj vzhlédla. Ten kdo jí psal nebyl Kevin ale Stephany. Ptala se, jestli nechce jít ven a prodrbat s ní Kevina. Shelby se po hodině rozhodla jí odepsat a řekla, že jo.

"Ahoj Shelby." Pozdravila jí s úsměvem Stephany.
"Ahoj Steph." Odvětila jí smutně.
"Shelby děje se něco? Vypadáš zničeně.
"Kevin se se mnou včera rozešel."
"Ale proč?" Vytřeštila na ní Stephany nechápavě oči.
"Protože jsem mu řekla jednu šílenou věc."
"Co mohlo být tak šíleného, že se s tebou kvůli tomu rozešel?"
"Víš co? Raději ti to nebudu říkat, nebo budeš ještě reagovat jako on, což nebylo moc příjemný, a já nechci ztratit ještě k tomu všemu svojí nejlepší kamarádku."
"Ale no tak Shelby, mě nemůžeš nikdy ztratit. Prosím prozraď mi to." Škemrala.
"Promiň ale raději ne."
"Ale no tak Shelb." Takhle prosila a škemrala, dokud jí to Shelby nevyklopila.
"No dobře, ale určitě si o mně budeš taky myslet, že jsem magor."
"To posoudím sama tak spusť."
Shelby jí řekla všechno až do posledního detailu, i to jak na to reagoval Kevin. Stephany na ní jen chvilku zírala a pak řekla:
"Zní to šíleně, ale věřím ti."
"Cože?" Zeptala se nevěřícně Shelby.
"Říkám, že ti věřím. Jak si jinak mám vysvětlit, že si se konečně vzepřela Leonardovi a zamilovala se na první pohled do kluka, kterýho ani neznáš? Taková si nebyla."
"O Steph! Díky, díky moc." Vyfňukla Shelby a objala svou kamarádku.
"Nemáš za co. Vždyť jsme nejlepší kamarádky už od malička."
"A nemyslíš si o mně, že jsem magor?"
"Samozřejmě, že myslím, to si totiž už od malička."
"Tak to teda dík mno." Řekla s úšklebkem.
Shelby se rozloučila se Stephany, její nejlepší kamarádkou, sestrou, spolužačkou, opravdovým přítelem (STOP! Tohle už trochu přehánímJ) a vydala se domů. Byla šťastná, že to ví někdo další a nemyslí si, teda skoro, že je magor. Stephany, jí taky slíbila, že jí pomůže vyřešit jak se z toho stupidního kómatu dostat.

Když už byla doma, hodila si sprchu a pak se zachumlala pod peřinu. Předtím než usnula, ještě přemýšlela o Kevinovi.
"Proč i on nemohl mít takové pochopení?" Zamumlala už skoro ze spánku.
"A není ještě nějaká naděje?" Zeptala se s pláčem muže v bílém.
"Omlouvám se pani Courtneyová, ale bojím se, že ne."
"Ale přeci, přeci jí nemůžete jen tak odpojit!" Vyhrkl Kevin a zatínal ruce v pěst, do očí mu vhrkly slzy a řinuly se ven.
"Omlouvám se hochu, ale už je v kómatu celkem dlouho a nejeví žádné známky zlepšení. Má asi jen dvacetiprocentní šanci, že se probudí."
"Mohli bychom si to ještě s mým manželem promyslet?" Pronesla smutně její matka.
"Dobře. Vím, že je to těžké, ale tohle by asi dál nevedlo."
"No tak Shelby! No tak Shelby probuď se!" Začal se mnou Kevin třást.

"No tak Shelby! No tak Shelby probuď se!"
"Ne! Ne! Nemůžete mě odpojit, ne!"
"No tak Shelby!" Shelby otevřela oči. K jejímu zklamání se probudila u babičky v pokoji a ten kdo s ní třásl, nebyl Kevin, ale její matka."
"Mami? Co se děje?"
"Asi si měla, nějaký špatný sen. Křičela jsi ze spaní, a tak jsem se přiběhla podívat, co se děje."
"O, aha. Omlouvám se."
"Nemáš za co zlatíčko." Vtiskla jí pusu na tvář a šla si zase lehnout.

"Chtějí mě odpojit, to je špatné moc špatné." Shelby byla šokovaná, že to její rodiče doopravdy zvažují. Nemohla už spát a další den ve škole počkala na Stephany a všechno jí řekla.

"Cože? Odpojit? Ale to se nesmí stát, vždyť to by si potom byla mrt..!"
"Kdo by byl mrtvý?" Ozvalo se za nimi.
"Do toho ti nic není Leonarde." Řekla podrážděně Shelby.
"Ale no tak kotě. Ty se na mě ještě zlobíš? Já už ti tu facku odpustil, co kdyby si mi taky odpustila a vrátila se ke mně?"
"Tak padlá na hlavu nejsem." Odsekla.
"Fajn, ale pak za mnou nelez, že chceš zpátky!"
"Neboj, to se nestane!"
"Co si o sobě myslí? Ten je tak arogantní." Pronesla nevěřícně Stephany. "Ale zpátky k tématu, jak můžou tvoji rodiče dovolit aby tě odpojili?"
"Oni to ještě nedovolili, ale když jsem v kómatu dlouho a nelepší se to, proč by se trápili ještě víc? Takhle to bude pro ně lehčí, a já jim nechci už déle víc ubližovat."
"V tom máš asi pravdu, ale pořád je tu možnost, že se probereš, jen stačí přijít na to jak.
"Což je asi tak stejná šance jakou mi dávají doktoři na probuzení. 20%." Povzdechne si.
Stephany na ní jen smutně hleděla, nevěděla co jí říct. Chtěla jí nějak utěšit, ale nechtěla jí říct nic, čím by jí ublížila.

Večer Shelby koukala z okna na oblohu. Jemný větřík si pohrával s jejími vlasy a vypadala, jako by byla myšlenkami jinde. Tak co byste čekali, když jí mají odpojit od přístrojů? Na co asi tak mohla myslet.
"Crrrrrrrrrrrrr!"
"Kdo to může být?"Pomyslela si a šla otevří.
"Co ty tady děláš?" Zeptala se zmateně ale místo odpovědi jí dal polibek.
"Ještě jednou, co ty tady děláš?" Zeptala se zmateně.
"Víš, přišel jsem se ti omluvit, za to jak hloupě jsem se choval, i když ta tvoje historka zní bláznivě, věřím ti. Byla za mnou Stephany a řekla mi, že ti věří, a že, a že tě chtějí odpojit." Dokončil smutně.
"Aha, takže tě musela přesvědčit až Stephany a určitě přesvědčila tím, že mě chtějí odpojit. Vlastně ty mi nevěříš, jen mě lituješ, že jsem pomatená, a že si v té své porouchané hlavě myslím, že brzo umřu."
"Ne takhle to opravdu není. Já ti tak nějak věřil už předtím, protože jsem nad tím dlouho přemýšlel, ale nevěděl jsem jak se ti omluvit."
"Víš co? Na rozdíl od tebe ti věřím, už teď na začátku, i když mám ještě pochybnosti."
"Takže mi to odpustíš a dáš mi ještě jednu šanci?"
"To víš, že dám." Řekla mu se šťastným úsměvem a políbila ho.
"Teď už jen vyřešit, jak se vyhnout odpojení, což znamená probudit se." Opět si povzdechla.
Kevin si jí tiskl k sobě a smutně se na ní díval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zviratkooo zviratkooo | Web | 4. února 2009 v 20:35 | Reagovat

Začalo 1.kolo SONZ ♥

http://zviratkooo-m.blog.cz/0902/sons-1-kolo

2 zviratkooo zviratkooo | Web | 11. února 2009 v 19:22 | Reagovat

Ahoj postoupila jsi do 2.kola v SONSeriál !

2.kolo končí už 15.2.2009...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama